PODSTATA PŘEMÍSŤOVÁNÍ A NACHÁZENÍ PŘEDMĚTŮ
Stejně jako je tomu v každodenní realitě, fáze nemůže být využívána pro určité účely, pokud není jasné, jak se v ní pohybovat a jak nacházet potřebné předměty. V bdělé realitě povětšinou víme, kde se co nachází a jak se k tomu dostat. Ve fázi ovšem tytéž předpoklady nemohou být použity, protože fáze funguje na jiných principech.
Důvodem, proč přemísťování a nacházení předmětů kladu do jedné kapitoly, je to, že obě techniky těží ze stejné mechaniky, která je obě umožňuje. Jinými slovy: stejné metody mohou být – s drobnými odchylkami – použity jak pro přemisťování, tak pro nacházení předmětů.
Po studiu technik popsaných v této kapitole bude cvičící schopen jít ve fázi na jakékoliv místo a nalézt jakýkoliv předmět. Jedinými omezeními budou touha a představivost; pokud ty budou neomezené, pak budou neomezené i možnosti.
Co se přemístění týká, nebudeme se soustředit na dosažení blízkých destinací. Například pro dosažení vedlejšího pokoje v domě může cvičící prostě jen projít chodbou nebo přes okno. To jsou snadné a přirozené způsoby. Cvičící by se však měl soustředit na dosahování vzdálených míst, kterých není možné rychle dosáhnout pomocí běžných fyzických prostředků.
Je důležité se zmínit o potřebě bezpečnostních opatřeních pro přemístění. Někdy si cvičící může z nedostatku zkušeností splést fázi s bdělou realitou nebo bdělou realitu s fází. První omyl s sebou nepřináší žádné nebezpečí, protože cvičící pak jen předpokládá, že se mu vstup do fáze nezdařil. V opačném případě však by cvičící mohl provádět nebezpečné nebo rovnou život ohrožující činnosti. Cvičící-začátečník například může v bdělém stavu po vstání z postele mylně usoudit, že se nachází ve fázi, přistoupit k oknu a vyskočit ven při očekávání příjemného letu, stejně jak je zvyklý ve fázi. Už jen z tohoto jediného důvodu by se takovéto přímé pokusy o let měly provádět jen po dosažení takové úrovně zkušeností, která umožní naprosto jisté rozlišení stavů fáze a dbělé reality.
Pokud se při provádění technik pro přemístění objeví nějaká chyba (například pokud se cvičící objeví jinde, než původně chtěl), měl by cvičící jednoduše pokus opakovat, dokud nedosáhne požadovaného výsledku. Pro snadné zvládání pozdějších situací je trénink hned zpočátku naprostou nezbytností.
Co se technik pro nacházení předmětů týče, tak tyto se dají použít jak pro vyhledávání živých, tak i neživých předmětů. Prostě je můžete použít, abyste našli tužku, nebo třeba nějakou osobu. Existuje však několik technik, které jsou vhodné pouze pro vyhledávání žijících bytostí.
ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI PROSTORU FÁZE
Všechny metody pro ovládání fáze vycházejí z jediného zákona: stupeň ovladatelnosti prostoru fáze je nepřímo úměrný hloubce fáze a stabilitě objektů v ní. To znamená, že čím je fáze hlubší a stabilnější, tím je obtížnější provádět něco neobvyklého, protože v hluboké a stabilní fázi se její zákony začnou velmi podobat zákonům bdělé reality.
Všechny techniky pro přemístění a nacházení předmětů staví na metodě, která tento základní zákon obchází. Tajemství leží v tom, že ovladatelnost fáze neovlivňuje pouze hloubka fáze, ale zároveň její stabilita, která pak zpětně velmi závisí na množství vjemů ve fázi zažívaných. Techniky pro přemístění a nacházení předmětů jsou používány tehdy, kdy jsou tyto zažívané vjemy zmírněny pomocí určitých postupů.
Jinak řečeno, pokud cvičící ve fázi drží červenou tužku a prohlíží si ji, jsou posilovány hmatové a vizuální vjemy, což způsobuje, že se předmět jeví jako skutečně existující. Pokud pak cvičící zavře oči, stabilita obrazu tužky se sníží. Za takové situace bude cvičícímu na to, aby tužka byla po opětovném otevření očí modrá, stačit (po určitém tréninku), když si jen představí, že již modrá je. Tento jev nastane kvůli tomu, že při zavřených očích není dále odpovídajícími oblastmi mozku zakoušena červená barva tužky a tak je možné ji změnit.
Pokud tužka leží na stole a cvičící zavře oči a soustředí se na to, že na stole žádná tužka není, pak po otevření očí cvičící zjistí, že tužka zmizela. Je to opět z toho důvodu, že pokud je tužka na stole, chybí i vjemy hmatové a tak je dále oslabené vnímání její přítomnosti, což umožňuje její celé odstranění pomocí sugesce.
Podle své nátury může cvičící při použití určitých a jemu vyhovujících metod odvozených z těchto technik může učinit stabilitu fáze proměnlivou.
TECHNIKY PRO PŘEMÍSTĚNÍ
Přemístění pomocí teleportace
Jedná se o nejjednodušší a nejpřístupnější techniky, kterou by měli začátečníci hned začít používat. Pro její provedení zavřete oči (pokud je vize projevená), a pak soustřeďte svoji pozornost na představu místa, kde se chcete ocitnout. V tu chvíli pocítíte vjem letu a v rozmezí dvou až deseti vteřin se ocitnete na zamýšleném místě.
Úspěšnost této techniky závisí na silné koncentraci na jediný cíl: zamýšlené místo. Tato technika musí být procvičována velice jasně, sebevědomě, razantně a bez jakéhokoli rozptylování. Jakékoli nesouvislé myšlenky mají na provádění této techniky silně negativní vliv. Prodlužují dobu samotného přemístění, způsobují probuzení nebo dosažení jiného než zamýšleného místa.
Přemístění pomocí dveří
Pro tuto techniku použijte jakékoli dveře a mějte silné přesvědčení, že vedou na zamýšlené místo. Po jejich otevření byste jej měli uvidět a měli byste být schopni na něj přímo vstoupit. Pokud jsou dveře otevřené, je třeba je před započetím přemístění zavřít.
Nevýhodou této techniky je ta skutečnost, že prostě potřebujete dveře. Pokud se ve vašem okolí dveře nenacházejí, pak cvičící musí nějaké vytvořit pomocí techniky pro nalézání předmětů.
Přemístění pomocí teleportace s otevřenýma očima
Toto je obtížná technika, poněvadž vyžaduje nestabilní stav fáze vyvolaný silnou touhou po přemístění na jiné místo. Během teleportace se zavřenýma očima se cvičící odpojuje od stávajícího prostředí. K tomu však u této techniky nedochází. Proto by tato technika měla být používána pouze zkušenými praktikujícími, kteří jsou si jisti svými schopnostmi a tím, že zůstanou ve fázi.
Co se týká využívání této techniky, cvičící se prostě potřebuje zastavit a koncentrovat na myšlenku, že se na požadovaném místě již nachází. Během této myšlenky je důležité na nic soustředěně nehledět a ničeho se nedotýkat. Okolní prostředí se rozostří, zamlží a pak zmizí, přičemž se postupně začne vynořovat prostředí cílové. Proměny prostoru závisí na stupni touhy po přemístění.
Pokud je koncentrace slabá a nebo pokud je hloubka fáze nedostatečná, nemusí být po destabilizaci okolního prostoru stabilizace nového možná a pokus pak skončí návratem do probuzení.
Přemístění se zavřenýma očima
Toto je jedna z nejjednodušších technik. Pro její použití cvičící pouze potřebuje zavřít oči a přát si, aby se, až je zase otevře, nacházel na zamýšleném místě. Pro výrazné zvýšení její účinnosti pomáhá, pokud má cvičící představu, že zamýšleného místa dosáhl v okamžiku, kdy zavřel oči. K přemístění pak dochází bez jakýchkoli pocitů pohybu, na rozdíl od teleportace se zavřenýma očima.
Přemístění pomocí koncentrace na vzdálený předmět
Při této technice by se měl cvičící zaměřit na nějaký vzdálený bod či objekt, kterého by chtěl dosáhnout a koncentrovat se na nějaký drobný detail. Čím silnější je záměr vidět jednotlivé detaily, tím snáze a rychleji k přemístění dochází.
Nevýhodou této techniky je to, že ji lze použít pouze pro přiblížení na místa, která jsou již v dohledu.
Přemístění během oddělení
Další velmi jednoduchou technikou je přemístění během oddělení od těla. Použití této techniky je snadné a velmi užitečné. Je možné ji kombinovat se skoro jakoukoli technikou pro oddělení a je prováděna tak, že se cvičící soustředí na obraz a pocit ze zamýšleného místa již během počátečního stádia výstupu z těla. Ještě lepší je představit si, že ke vstupu do fáze a dokončení oddělení dojde na daném zvoleném místě.
Zajímavý fakt!
Cvičícím, kteří se v nedávné době přestěhovali, se může ještě nějakou dobu stávat, že k oddělení od těla u nich bude i nadále docházet v původním domě či bytě.
Nevýhodou této techniky je to, že k oddělení dochází pouze jednou na začátku fáze a tak může být rovněž použito pouze jednou. Pro případná následující přemístění by měly být zvoleny jiné techniky.
Přemístění pomocí průchodu zdí
Tato technika je prováděna za chůze či letu skrze zeď se zavřenýma očima a s pevným přesvedčením, že místo, kam se cvičící chce dostat, leží právě za tou zdí. Překážkou samotnou nemusí být nutně zeď. Může se jednat o jakýkoli neprůhledný předmět, kterým cvičící prostoupí – závěs, skříň, atd.
Nevýhodou je potřeba nezbytné schopnosti procházet pevnými předměty. Další nezbytnout podmínkou je přítomnost takové překážky.
Přemístění pomocí skoku vpřed
Tato technika je shodná s předchozí, s jedinou drobnou odchylkou – a to, že překonávaná překážka není vertikální, jako je tomu u zdi, ale horizontální, protože u této techniky se cvičící na zamýšlené místo dostává proskočením hlavou vpřed podlahou či zemí. Cvičící musí skočit vpřed s očima zavřenýma a odhodláním, že požadované místo se nalézá pod povrchem. Opět je nutná schopnost překonávat překážky.
Pro tuto techniku je možné využít jakýkoli objekt s vodorovnou plochou – postel, stůl, pódium, atd.
Přemístění pomocí rotace
Při této technice se cvičící otáčí kolem své osy a současně očekává, že po ukončení rotace se ocitne na zvoleném místě. Během rotace musí být oči zavřené, nebo alespoň se nesmí na nic upírat. Obecně k přemístění stačí dvě až pět rotací kolem osy. Úspěch opět závisí na dostatečně silném soustředění na zamýšlené místo.
TECHNIKY PRO NALÉZÁNÍ OBJEKTŮ
Techniky pro přemístění
Všechny techniky pro přemístění je možné použít i pro nalézání předmětů, protože u obojího vlastně jde o změnu stávajícího okolí. Namísto toho, aby se cvičící soustředil na nějaké místo, soustředí se na specifický detail v prostoru nebo na předmět, který chce najít. Výsledkem bývá zobrazení, respektive nalezení daného předmětu, ovšem někdy v jiném prostředí, než bylo to původní.
Pokud je cílem nalézt předmět a zároveň zůstat v daném místě, pak použijte specifické techniky, které mění pouze část fázového prostoru a které budou popsány dále.
Nalézání pomocí zavolání
Tato technika se používá pouze při hledání živých bytostí. Cvičící musí zavolat jméno dané osoby či zvířete, což vyvolá jejich objevení se. Zvolání by mělo být hlasité, až zakřičené, jinak nebude účinné. Obecně stačí zvolat několikrát, aby se výsledek dostavil.
Pokud daná živá bytost nemá jméno a nebo pokud jej cvičící nezná, pak je možné použít jméno jakékoli, nebo obecné vyvolání „Pojď sem!“ Při zvolání by měl cvičící mít jasnou představu volané bytosti.
Nalézání pomocí dotazování
Při této technice přistupte k nějaké osobě ve fázi a zeptejte se jí, kde se vámi hledaný objekt nalézá. Správná odpověď je zpravidla podána okamžitě a stejně tak má pak následovat akce k získání daného objektu. Abyste předešli mrhání časem, tak nezapomeňte specifikovat, že daný objekt musí být nalezen „rychle“ nebo „poblíž“. Během této komunikace by cvičící neměl mít sebemenší pochybnost o správnosti získané informace, neboť ta by pak mohla být takovouto pochybností ovlivněna.
Problémem této techniky je to, že vyžaduje přítomnost nějaké osoby a rovněž schopnost komunikace ve fázi, což se může ukázat jako obtížné.
Nalézání pomocí ohlédnutí
Při této technice se cvičící musí soustředit na to, že hledaný objekt se objeví někde za ním a tedy že ho uvidí, když se ohlédne nebo otočí, ačkoli tam třeba původně nebyl. Nejlépe tato technika funguje, pokud se cvičící na to místo, k němuž se pak otočí, před tím ještě nekoukal.
Nalezení za rohem
Když dojdete někam k rohu, za nějž nevidíte, soustřeďte se na požadovaný objekt a představte si, že se nachází právě za tím rohem. Až pak vyjdete zpoza rohu, tak objekt naleznete. Za roh může být považováno cokoli, co vám brání ve výhledu na dané místo. Nemusí se tedy jednat o roh domu, ale může to být třeba skříň, nákladní auto apod.
Nevýhodou této techniky je to, že vyžaduje dostatečně velikou překážku, která vám brání ve výhledu.
Nalezení v ruce
Tato technika se zjevně dá použít pouze na předměty, které mohou být drženy v ruce. Při této technice se soustřeďte na to, že máte požadovaný předmět již v ruce. V té chvíli je dobré se na ruku nekoukat. Nejprve cvičící v ruce předmět lehce ucítí, pak jej bude cítit plně a nakonec se objekt objeví.
Nalezení pomocí proměny
Tato technika deformuje prostor fáze, přičemž však nenarušuje vnímání prostoru. Cvičící se musí silně soustředit na to, že se daný požadovaný předmět zhmotní a objeví na zamýšleném místě. Cvičící musí být přesvědčen o svém úspěchu. V tu chvíli se začně prostor pozměňovat, trochu znejasní a daný předmět se začně pomalu objevovat. Posléze dojde k plnému vyjasnění scény a jejímu srovnání.
Tato technika je ve srovnání s ostatními poněkud obtížnější, a protože je během procesu proměny tězké zůstat ve fázi, je lepší ji ponechat pro zkušenější cvičící.
Jak je z názvu této techniky zřejmé, je možno ji použít jak pro vytvoření objektů nových, tak i pro změnu objektů stávajících.
