PODSTATA FENOMÉNU FÁZE
Termín fázový stav (nebo jednoduše fáze) zahrnuje množství všeobecně známých disociativních fenoménů, známých pod názvy jako třeba astrál a mimotělní zážitky. Tento koncept také zahrnuje pragmatičtější termín lucidní snění, ale ne vždy odpovídá smyslu a formě dané tímto termínem. Proto používáme termín fáze, aby se usnadnilo studium tohoto fenoménu, který existuje mimo obvyklé – a často nesprávné – asociace a stereotypy. Termín mimotělní zážitky je přesný v tom smyslu, že popisuje vjemy, které člověk ve stavech fáze zažívá.
Stav fáze má dva základní rysy: 1) člověk při něm má plné vědomí, a 2) rozpoznává skutečné oddělení od svého fyzického těla.
Současně stupeň zažívání prostředí fenoménu fáze ovlivňuje úroveň smyslových vjemů, které mnohdy fungují na vyšší úrovni, než je tomu u smyslového vnímání za běžného bdělého stavu. Toto je velmi obtížné si představit bez přímého zážitku fáze. A není bez důvodu, že je toto cvičení považováno za vyšší stav autohypnózy nebo meditace, a že je často zmiňováno pod různými názvy jakožto nejvyšší možný úspěch lidského snažení v mnoha náboženských a mystických hnutích (józe, buddhismu, atd.).
V zásadě je fáze neprozkoumaným stavem mysli, ve kterém je nemožné ovládat nebo pociťovat fyzické tělo. Místo toho je prostorové vnímání nahrazeno realistickými psychickými zážitky.
Zajímavý fakt!
Pocity ve stavu fáze mohou být natolik realistické, že cvičící, kteří se do tohoto stavu dostanou, mnohdy věří, že jsou stále ve fyzickém těle a že jsou stále v normálním bdělém stavu. K takovýmto nezamýšleným zážitkům nejčastěji dochází v noci nebo brzy ráno.
Odhaduje se, že tento zážitek měla přibližně až čtvrtina lidí. Pokud ale vezmeme do úvahy různé úrovně intenzity tohoto stavu, můžeme s určitou jistotou předpokládat, že ho dosáhl každý člověk. Protože však tento stav není častým objektem studia a výzkumů, mnozí z těch, kteří tohoto stavu dosáhli nechtěně, si po návratu do běžného bdělého vědomí ani neuvědomí, co to bylo za stav. Mnozí nepřikládají výskytu projevů neplnohodnotně zformovaného prostředí stavu fáze žádnou důležitost, protože mělká fáze neposkytuje stejně zřetelné vjemy jako fáze hluboká. Ač se stav fáze může jevit jako stav velmi prchavý, je jevem velice běžným, přístupným každému, kdo je ochoten se vědomě učit a aplikovat naučené metody pro její dosažení a udržení.
PROČ VSTUPOVAT DO FÁZE?
Taková otázka může být položena pouze v případě nedokonalého pochopení vlastností daného stavu a jeho charakteristiky. Když si v určité chvíli člověk uvědomí, že je stejně tak skutečný, jako za běžného bdělého stavu a že stojí někde mimo fyzický svět a svět jeho fyzického těla, a že se přitom může všeho dotýkat a může rozeznávat jednotlivé drobné detaily, vyvolá to v něm takové emoce, že žádné takové otázky nevyvstanou. Je to nejúžasnější zážitek, jakého člověk může dosáhnout!
První setkání se stavem fáze je vždy ohromující a někdy děsivý zážitek. Strach a obavy při prvním zážitku fáze zažívá asi třetina lidí. Někdy strach zažívají i zkušení cvičící, což svědčí o hluboké povaze tohoto stavu.
S postupem času, jak opadají extatické návaly a emoce ustupují, se myšlenky přesouvají od samotného fenoménu k jeho využívání. A zde se před člověkem otvírá až neskutečný svět praktických možností. Tyto aplikace a využití fáze, o kterých tato kniha pojednává, nesmějí být směšovány s mnoha nepodloženými a pochybnými metodami tak často popisovanými v rozličných esoterických pramenech. Informace podávané v této knize jsou ověřitelné, praktické a dosažitelné.
Ať už je charakteristika stavu fáze jakákoli – stav mysli nebo třeba vnější zážitek – je to jedinečná příležitost k výpravám a výzkumům. Člověk může navštívit jakákoli místa na světě nebo ve vesmíru; může návštívit lidi, s nimiž je mimo možný kontakt, včetně příbuzných, celebrit nebo dokonce zesnulých. Může rovněž komunikovat s ohromným zdrojem informací ve svém vlastním podvědomí. Může zažívat radosti a slasti v reálném světě mu nedostupné, umělecky tvořit, ovlivňovat svůj fyziologický stav a mnoho jiného. To nejsou jen tak nějaké mdlé zážitky. Jsou naprosto skutečné a osobní.
ŽIVOTNÍ STYL CVIČÍCÍHO
Musíme zde podotknout, že různé diety, cvičení, rituály atd. nemají pro vyvolání stavu fáze zřetelný podpůrný efekt. Nejdůležitější ze všeho je pocit psychologické a fyziologické spokojenosti. Proto jsou metody, které po cvičícím požadují přejídání, hladovění nebo omezování těla různými cvičeními či dietami, celkově neúčinné a nepřispívají k přirozenému a vyrovnanému stavu cvičícího, a jako takové mají na techniky popisované v této knize omezující a negativní vliv. Rovněž nebylo nalezeno žádné smysluplné spojení mezi cvičením fáze a tím, co může být nazýváno jako „zlozvyky“. Bez ohledu na nulový vliv životního stylu na dosažení stavu fáze je však možné aktivní a zdravý životní styl pro jeho celkový pozitivní vliv na prožívání života jako takového jen doporučit.
Zajímavý fakt!
Pokud člověk věří tomu, že pro dosažení mimotělního zážitku je potřeba, aby člověk spal hlavou otočenou k severozápadu nebo v nějakém jiném směru, pak odpovídající umístění postele bude mít na výsledky pozitivní vliv. Nicméně tím důležitým zde není samotná poloha těla, ale víra v její důležitost, která pak výsledek ovlivňuje.
Bylo vypozorováno, že frekvence jasných a delších stavů fáze je vyšší v případě pravidelného a uspořádaného životního stylu. Normální a zdravý spánek je základním příkladem prvku životního stylu, který má na výsledky pozitivní vliv, zvláště pokud cvičící dbá na dostatečný celonoční spánek několikrát v týdnu.
PŘEDPOKLADY PRO OVLÁDÁNÍ FÁZE
Začátečník musí nejprve porozumět postupu pro vstup do fáze a pak dosáhnout dovednosti v jeho aplikaci. Tento postup obsahuje několik základních kroků, z nichž každý je důležitý sám o sobě.
První a nejdůležitější krok je technika pro vstup do stavu fáze. Není nezbytné dosáhnout mistrovství ve všech technikách vstupu (techniky přímé a nepřímé a technika snového vědomí). Zvládnutí snažších a jednodužších metod je předpokladem pro studium těch složitějších. V případě zájmu je možno zkoušet složitější metody souběžně s postupem ve směru k následujícím krokům k ovládnutí fáze.
Potřeba vědomých technik nekončí se vstupem do fáze, jak se někdy mylně uvádí. Je naprosto nezbytné se naučit a používat metody pro prohloubení stavu fáze, aby prostředí fáze bylo co nejrealističtější a nejstabilnější. Nedůslednost v používání metod pro prohloubení fáze má za následek její nejasnost, nezajímavost a následně i málo času na její následné používání. Cvičící by se měli okamžitě po zvládnutí vstupu do fáze naučit prohlubovacím metodám a aplikovat je.
Třetí krok zahrnuje techniky pro upevnění a udržování fáze, bez kterých je většinou fáze nepoměrně kratší, než je její potenciál. Při dosažení fáze se zřídka stává problémem její opuštění. Naopak je člověk z ní mnohdy „vyhozen“ během několika vteřin, pokud nic nedělá.
Po zvládnutí technik pro upevnění a udržení fáze je čas na techniky kontroly a ovládání fáze, které zahrnují schopnost pohybu, nalézání předmětů zájmu, komunikace, ovlivňování prostředí a podobně.
Jakmile jsou výše uvedené body zvládnuty, může cvičící přistoupit k činnostem, kterými může ovlivnit svůj běžný bdělý život. Dále v knize si ukážeme množství příkladů takového využití stavu fáze.
Ovládání fáze
Pamatujte, že po zvládnutí základů je pro efektivní a účinné využití fáze důležitá soustavnost. Pokud cvičící vstoupí do fáze jednou měsíčně, bude pro něj zážitek natolik emotivní, že nebude schopen věnovat pozornost důležitým principům a metodologii. Fáze by mělo být dosaženo alespoň jednou týdně. Snaha o dosažení fáze častěji než jednou týdně je ambiciózní a prospěšná. Ale viděno realisticky, dosahování fáze dvakrát až čtyřikrát týdně je už mistrovskou úrovní, které dosahují jen nemnozí.
Bývá pravidlem, že začátečníci fáze dosahují méně, než je třeba a než by chtěli. Avšak při pravidelném cvičení se úspěchy dostavují častěji a častěji, což potom pomáhá odstraňovat případnou frustraci z nepovedených pokusů.
TYPY TECHNIK
Pro vstup do fáze máme tři základní techniky: přímé, nepřímé a techniky snového vědomí. Všechny jsou používány tehdy, kdy tělo leží nebo je pohodlně položené (třeba v křesle), s očima zavřenýma a za úplného uvolnění tělesného napětí.
Zajímavý fakt!
Často mají lidé mimotělní zážitek bez toho, že by o existenci takového jevu předem věděli nebo v něj věřili. Prostě se tak stane a tento fakt je doložen množstvím svědectví a příkladů. Ještě zajímavější je, že k výskytům stavů fáze dochází často po krátkém období studia materiálů tomuto jevu věnovaných (jako třeba tato kniha).
Přímé techniky se používají bez jakéhokoli zřejmého přerušení v toku vědomé pozornosti. Při použití přímých technik není případné upadnutí do spánku (pokud je kratší pěti minut) bráno jako porušení techniky.
Z definice je zřejmé, že přímé techniky zahrnují provádění určitých postupů během předem daného časového intervalu. Pokud jsou použity úspěšně, vstupuje člověk do fáze bez jakéhokoli průchodu nějakými mezistavy. Protože však mysl funguje povětšinou v aktivním stavu, jsou tyto přímé metody asi pro 90% populace značně obtížné. Zážitky studentů Školy cest mimo tělo bylo jasně doloženo, že začátečníci nemají z cvičení těchto přímých metod žádný prospěch. Je to proto, protože tyto přímé techniky vyžadují pro svoji plnou účinnost úplné pochopení a bezchybné zvládnutí nepřímých technik. Nesprávný názor, že vstup do fáze je velmi obtížný, má svůj původ právě v tom, že jsou lidé často přitahováni obtížnějšími přímými metodami. K nácviku přímých metod je vždy vhodnější přistupovat až po zvládnutí snažších technik nepřímých.
Nepřímé techniky jsou takové, které jsou používány po procitnutí ze spánku.
Účinnost nepřímých technik není závislá na délce předcházejícího spánku. Nepřímé techniky mohou být použity po procitnutí po plnohodnotném celonočním spánku, po procitnutí uprostřed noci a stejně tak i po procitnutí z odpoledního zdřímnutí. Nejdůležitějším je zde onen skok vědomí do spánku před tím, než se přistoupí k technikám.
Nepřímé techniky jsou nejjednoduššími technikami ke cvičení, a proto je pro vstup do fáze používá největší počet cvičících. Spánek poskytuje mysli přirozeným způsobem hluboké uvolnění, kterého je jinými metodami jinak obtížné dosáhnout. Začátečníci tak mohou mít z použití nepřímých technik mnoho výhod a dosáhnout brzy vstupu do fáze.
Snové vědomí je dosahováno pomocí technik, které umožňují vstup do fáze skrze stav, který je nazýván lucidní snění.
V tomto případě fáze začíná při uvědomění si bytí ve snu během průběhu snu samotného. Po dosažení tohoto uvědomění může být provedeno několik různých kroků, jako třeba návrat do těla a vykutálení se z něj, což bude popsáno dále. Pokud jsou během vědomého snění použity techniky pro prohloubení fáze, mohou potom smyslové vjemy během stavu fáze svojí zřetelností překonat vjemy zažívané za běžného bdělého stavu.
Techniky, které vyvolávají uvědomění během snu, jsou většinou uváděny zvlášť mimo metody pro opouštění těla; prakticky je ale zřejmé, že vlastnosti stavu při vědomém snění a při opuštění těla jsou stejné, což oba dva fenomény zahrnuje do fáze. Tyto techniky jsou obtížné a na rozdíl od ostatních neobsahují specifické činnosti, které by produkovaly okamžité výsledky. Vyžadují značné množství přípravných kroků, času a úsilí bez jakékoli garance výsledků. Naproti tomu však nejsou tak obtížné jako přímé techniky. Množství cvičících, kteří používají přímé nebo nepřímé techniky, uvádí, že někdy dosahují uvědomění během snu spontánně, aniž by používali konkrétní metody pro dosažení snového uvědomění.
Vedle výše zmíněných technik ještě existují neautonomní prostředky a nástroje: různá zařízení, programy, vnější vlivy, atd., které rovněž mohou být pro vstup do fáze použity. Je však potřeba připomenout, že tyto jsou užitečné pouze pro zkušené cvičící, kteří již jsou schopni do fáze vstoupit bez takových pomocných prostředků.
Někdy jsou pro vstup do fáze doporučovány různé rostlinné preparáty či chemické látky. Pozitivní vliv jejich používání je však sporný a stav fáze, kterou vyvolávají, nikdy nedosahuje kvality, kterou je schopno dosáhnout pomocí nefalšovaných technik. Celkově považujeme používání chemických berliček za zcela nepřípustné.
KONTRAINDIKACE
Přesné vědecké důkazy pro to, zda je vstup do fáze nebezpečný – a stejně tak bezpečný – neexistují, neboť nikdy neproběhl vyčerpávající a kontrolovaný průzkum, který by prokázal byť jednu z uvedených domněnek. Protože však stav fáze existuje na okraji přirozeně se vyskytujících stavů mysli, může být jen těžko považován za nebezpečný. Zejména ten fakt, že je stav fáze doprovázen rychlými pohyby očí, jako je tomu v případě stavu REM, ve kterém se během spánku každý z lidí nachází přibližně dvě hodiny, dává tušit, že stav fáze je zcela přirozený a bezpečný.
Již vědecky doložené jsou psychologické vlivy fáze na fyzické tělo a mysl; zvláště vliv emoční, ke kterému může docházet během počátku stavu fáze.
Vstup do fáze je velmi hluboký, působivý zážitek, který může působit hrozivě, což je známkou přirozeného pudu sebezáchovy. Fáze může vyvolat stres a napětí. To je obzvláště možné u začátečníků a těch, kdo jsou o tomto fenoménu jen málo informovaní a nemají dostatečnou zkušenost s jeho vlastnostmi a taktéž technikami k jeho ovládání. Bez znalostí a dostatečného cvičení se strachem vyvolané reakce mohou rozvinout v hrůzný zážitek. Koneckonců, zažívaná fantazie se může ve fázi během chvíle zdát jako naprosto reálná situace, a strachy a obavy do té doby pobývající na okraji vědomí mohou dosáhnout hyper-reálných projevů. Když k tomu dojde, není zrádné prostředí fáze, nýbrž strach samotný. Není třeba zmiňovat, že strach je jako jedovatá látka, zvláště pro citlivé duše, starší lidi a pro lidi s určitým onemocněním, jako např. kardivaskulárními problémy. Neznamená to však, že by se snad lidé spadající do těchto skupin nemohli o dosažení fáze snažit. Řešením je poznat stresové faktory spojené se cvičením a snažit se jim vyhnout, poznat mechanismus ovládání objektů a pochopit zákonitosti případného nouzového výstupu z fáze.
Vzhledem k možnému negativnímu zážitku se stavem fáze je možná vhodné doporučit cvičícím, aby svůj pobyt ve fázi omezili na maximálně patnáct minut, ačkoli je udržení stavu fáze po tuto dobu již poměrně výjimečným úspěchem. Navrhovaný časový rámec je jen teoretickým odhadem a je odvozen z faktu, že přirozené fáze REM většinou netrvají déle než patnáct minut a že z důvodu vedlejších účinků není doporučeno přirozené cykly měnit a rovněž experimentovat s nepřirozeným prodlužováním REM stavu.
