PODSTATA NEAUTONOMNÍCH METOD PRO VSTUP DO FÁZE
Neautonomní metody pro vstup do fáze jsou rozličné druhy externích vlivů, které mohou cvičícímu pomoci ke vstupu do stavu fáze. Příklady takových metod mohou být různé počítačové programy, přístroje, různé tělesné aktivity, pomoc ze strany jiné osoby a dokonce i chemické látky. V určitých případech tyto metody mohou pomáhat, zatímco některé z nich zážitek pravé fáze spíše znesnadňují.
Nikdy nedoufejte, že vám nějaká kouzelná medicína nebo zařízení pomohou zcela odstranit těžkosti spojené se vstupem do fáze. Pokud by taková možnost existovala, byla by celá věc se vstupem do fáze a experimentů s ní spojených široce rozšířená v celé společnosti.
Ve skutečnosti neexistují žádné přístroje nebo metody, které by byly schopné vstup do fáze stabilně zajišťovat. Při nejlepším existují jako doplňkové metody, které jsou tím více účinnější, čím více je cvičící schopen stavu fáze dosahovat svými silami. Pokud cvičící není schopen vstupu do fáze dosahovat sám, pak jsou výsledky použití takovýchto zařízení či metod úplně nahodilé.
Důvodem nízké efektivity těchto neautonomních metod pro vstup do fáze je fakt, že není možné přesně definovat fyziologické procesy, které se na vstupu do fáze podílejí. Jsou známé jen obecné prvky, nic více. Abychom byli schopni získat kompletní porozumění tohoto stavu, je třeba ho jasně rozlišit a analyzovat. Všechny dosavadní technologie buď klopýtají jasně chybnou cestou (synchronizace mozkových hemisfér) nebo směřují k detekci a případnému použití nepřímých indikací (signalizační technologie).
SIGNALIZAČNÍ TECHNOLOGIE
Signalizační technologie dosahují nejlepších výsledků ze všech autonomních metod. Operační princip těchto technologií je docela jednoduchý: zařízení detekuje rychlé oční pohyby během REM spánku a posílá spící osobě signály, které mají za úkol vyvolat uvědomění ve snu a nebo probuzení, aby člověk mohl začít provádět nepřímé techniky. Signalizační programy nebo zařízení mohou také vysílat signály v určitých časech; tyto jsou přijímány v REM spánku a použity k tomu, aby se člověk probudil a pokusil se o provádění nepřímých technik.
Sofistikovaná zařízení pro detekci REM spánku mohou být zakoupena ve specializovaných obchodech nebo na internetu. Tato zařízení mají podobu noční masky se zakompovanými detektory očních pohybů, ke kterým dochází právě během REM spánku. Když frekvence očních pohybů napovídá dosažení REM spánku, zařízení začne vysílat světelné, zvukové nebo vibrační signály, popřípadě jejich kombinace. Snící osoba je pak musí rozpoznat a uvědomit si, že se právě nachází ve snu, a reagovat na ně s úmyslem dosáhnout vstupu do fáze.
Účinnost těchto zařízení je však v praxi menší, než předpokládá teorie. Mysl si na takový způsob externích podnětů rychle vytvoří toleranci a přestane na ně reagovat, takže ve výsledku tyto technologie není možné používat častěji, než jen jednou či dvakrát do týdne. A zadruhé, cvičící rozpozná pouze malou část signálů a k vědomé reakci na ně dochází v ještě menším počtu případů.
Signalizačních technologií je vhodné používat pro signály, které mají za úkol cvičícího během REM spánku bez pohnutí probudit, což pak dává velikou šanci vstupu do fáze pomocí nepřímých technik.
Cena takovýchto zařízení je různá a liší se v závislosti na kvalitě detekce REM spánku způsobech signalizace. Mezi známé modely patří třeba DreamStalker, DreamMaker (NovaDreamer), REM-Dreamer, Astral Catapult a mnoho jiných. Protože však užití těchto zařízení navýšení úspěchu v praxi nezaručuje, investici do nich nedoporučujeme. Pokud má cvičící o signalizační technologie zájem, může si na internetu najít řadu návodů pro sestavení jednoduchých zařízení v domácích podmínkách za pomoci speciálních počítačových programů.
Další experimentování s „na koleně“ vyrobenými signalizačními zařízeními je možné díky použití počítače, hudebního přehrávače a nebo třeba i funkce budík na mobilním telefonu. Cvičící si uloží nahrané zvuky nebo fráze, které jsou mu pak během spánku vysílány v intervalech 15 až 30 minut. Tak se probudí a bude moci začít s cvičením nepřímých technik.
Pokud se cvičící rozhodne pro používání signalizačních technologií, měl by vzít v potaz několik základních principů, neboť jejich ignorováním si velice snižuje šance na úspěch. Zaprvé je třeba, aby tyto technologie nebyly používáný více než dvakrát týdně. Jinak dojde k vytvoření příliš vysoké tolerance vůči nim a pak bude jejich použití neúčinné. Zadruhé, používejte signalizační technologie společně s metodou odloženého spánku. Je lepší spát šest hodin bez vyrušování a masku se signalizačním zařízením nebo sluchátka si nasadit až po probuzení a pak se opět uložit ke spánku. Spánek bude po zbývající dvě hodiny lehčí a bude obsahovat více úseků REM, díky čemuž bude pro mysl snadnější dané signály rozpoznat. A konečně, před přistoupení k použití signalizačních technik pro dosažení snového uvědomění zvládněte užití nepřímých technik.
PRÁCE VE SKUPINĚ
Práce ve skupině je považována za druhou nejefektivnější neautonomní metodu pro dosažení fáze. Jeden z cvičících je aktivní a druhý je v roli pomocníka. Aktivní člen týmu se snaží o vstup do fáze a druhý člen mu různými způsoby pomáhá.
Aktivní cvičící například uléhá do postele, zatímco pomocník zůstává vedle a čeká, až první usne. Poté se snaží sledováním jeho očí zjistit, kdy spící cvičící dosáhne stavu REM spánku, což je patrné z jejich zvýšeného pohybu. Když je dosažení stavu REM spánku patrné, pomocník pak spícímu šeptá různé dohodnuté vzkazy nebo mu napovídá, že se právě nachází ve snu. V závislosti na situaci může měnit hlasitost promluvy, dotýkat se spícího nebo mu blikat do očí, což se ukazuje jako velice účinný prvek.
Aktivní člen skupiny si měl signály uvědomit, dosáhnout snového uvědomění a pak jeho dosažení indikovat provedením rychlých krouživých pohybů očima. Pokud k takovému signálu z jeho strany nedojde, pomocník pokračuje v jeho „rušení“, až jej popřípadě konečně probudí.
Pokud je aktivní člen neschopen zůstat ve snu, měl by přistoupit k použití nepřímých technik. Neměl by se za žádných okolností při probuzení pohnout nebo otálet s prováděním technik. Pokud po provádění technik nedojde ke vstupu do fáze, měl by opět usnout s úmyslem provést další pokus.
Pro dosažení výsledků je mnohdy dostačujících několik pokusů. Práce ve skupině je nejvhodnější při zdřímnutích během dne a nebo při metodě odloženého spánku – při ranním přerušení spánku cvičícího.
TECHNOLOGIE PRO VYVOLÁNÍ FÁZE
Snaha po vytvoření zařízení schopného vyvolat rychlý a snadný vstup do fáze vedla k vytvoření celé řady technologií, které se holedbají dosažením úspěchu. Jak bylo ale již uvedeno, žádné z těchto zařízení se neukázalo jako skutečně efektivní.
Nejznámějším zařízením z této skupiny je Hemi-Sync, jehož cílem je synchronizování mozkových hemisfér. Hemi-Sync byl vyvinut Robertem Monroem, americkým odborníkem na výzkum esoteriky. Myšlenkou v pozadí přístroje Hemi-Sync je názor, že naše mimotělesné vjemy mohou být vyvolány dosažením synchronizace obou hemisfér. Avšak tento spůsob přináší paradox nedostatku vědeckých (nebo pseudovědeckých) důkazů toho, že synchronizace hemisfér ovlivňuje smyslové vnímání. Ve skutečnosti je za smyslové vnímání především zodpovědná mozková kůra. Na začátku 20. století bylo objeveno, že hlavní úlohu ve smyslových procesech hrají různé úrovně útlumu a aktivity v kůře mozkové a skoro nikde jinde.
Klíč pro rozřešení problému technologické indukce stavu fáze spočívá v tlumících procesech kůry mozkové. Synchronizační zařízení nemají na mozkovou kůru žádný vliv. Idea použití zvuku o různých frekvencích za účelem vyvolání specifické úrovně elektrické aktivity v mozku je dosud považována za nemožnou. Proto zvuky a ruchy používané pro výstup z těla tento proces nemohou plně ovlivnit a mohou jen posloužit jako signály. Pokud vůbec fungují, tak tyto systémy fungují pouze po dlouhé době používání. A navíc mohou fungovat třeba jen jednou či dvakrát. Protože ale zabraňují spánku nebo pomáhají k probuzení, jsou tak schopné pomoci cvičícímu v dosažení volně plynoucího stavu mysli a tak navodit vhodné prostředí k přímému vstupu do fáze. Nemají však nic co do činění se synchronizací mozkových hemisfér.
Myšlenka vyvolávání různých psychických stavů pomocí zvuku získala širokou pozornost. V důsledku toho se objevilo množství různých programů a technologií, jako například Brain Wave Generator, který lidem umožňuje nezávisle experimentovat s množstvím různých zvuků a frekvencí a různými metodami přenosu. Účinek je stejný: jedná se o informace dodávané během spánku a nebo o udržování přechodového stavu. Není zde tedy žádný veliký rozdíl mezi používáním těchto přístrojů a posloucháním podobných zvuků či hudebních skladeb.
Vzhledem k tomu, že zařízení popsaná výše nedosahují významných výsledků, výzkum nových technologií stále pokračuje. Počet návrhů na neinvazní metody ovládání mozku narůstá. Například se objevila teorie, že zážitku stavu fáze může být dosaženo elektromagnetickou stimulací levého úhlového závitu v mozku. Avšak stejně jako u jiných neautonomních metod je i tato založena na pouhé teorii. V současnosti je nejjednodužším a současně garantovaným způsobem dosažení fáze soustavné a soustředěné cvičení.
HYPNÓZA A SUGESCE
Hypnóza je jakožto metoda pro vstup do fáze prozkoumána jen málo. Představa, že by hypnotizér mohl člověka použitím sugescí přivést ke vstupu do fáze, je jistě zajímavým konceptem, především pro lidi, kteří jsou na sugesce citliví, ale takových lidí je asi jen 1% populace.
Kvůli specifické charakteristice lidského vnímání je šance pro vstup do fáze pomocí hypnózy skoro nulová. Takže se zdá, že se hypnóza jen stěží stane známou metodou, nebo že by hypnotizéři mohli snadno pomocí sugescí uvádět lidi přímo do fáze.
Je však naprosto možné hypnózu použít pro navýšení frekvence snů a dosažení snového uvědomění nebo probouzení se bez pohybu (a upamatování se na provádění nepřímých technik). Zde se pak hypnóza ale stává pouhým usnadňujícím prostředkem a hlavní úsilí spojené se samotným vstupem do fáze opět spočívá na cvičících.
FYZIOLOGICKÉ SIGNÁLY
Nejjednodušším způsobem, jak podpořit praxi, je ustanovení připomínek, které přispějí k vědomému probuzení a následnému použití nepřímých technik. Toho je možné dosáhnout zavázáním očí nebo uvázáním si nějakého provázku na ruku či nohu. Smyslem je, aby si člověk okamžitě po probuzení tyto mechanické připomínky uvědomil a mohl tak okamžitě začít s prováděním nepřímých technik. Ve skutečnosti je to ten stejný princip, jaký jsme viděli u signalizačních technologií.
Sofistikovanější metodou je usnutí v takové poloze, která přivodí nějaké části těla ztuhlost či přeležení. Při probuzení si potom cvičicí ztuhlost uvědomí a opět může přistoupit k provádění nepřímých technik. Sekundární výhodou tohoto postupu je to, že daná ztuhlá část těla může být okamžitě použita pro techniku fantómových pohybů. Vhodnými příklady je usnutí s rukou za hlavou a nebo přímo pod tělem. Tyto a i jiné polohy potom omezí cirkulaci krve v končetině, její ztuhlost a následně vedou k probuzení. Ztuhlost by přirozeně neměla být příliš veliká.
Pro vyvolání nočního probuzení jsou využívány různé fyziologické potřeby. Cvičící například omezují během dne před pokusem příjem tekutin. Výsledkem je značná žízeň během snění, díky čemuž může dojít k uvědomění toho, že se dotyčný nachází ve snu. Nebo žízeň vyvolá několik probuzení, která je možno použít pro provádění nepřímých technik. Alternativou je použití požití slanějšího pokrmu před spaním, což rovněž může vyvolat pocity žízně.
Další metodou je vypití většího množství vody před spaním, což opět může vyvolat probuzení a tedy příležitost k provádění technik. O této metodě je známo, že může vyvolat snové uvědomění.
Jiná populární metoda pomáhá při používání přímých technik. Jde o to, že daná osoba usíná s paží ohnutou v lokti a zvednutou. Při usnutí tato potom spadne na postel. Pocit pádu paže pak signalizuje přerušení vědomí, po kterém lze provádět přímé techniky. Pokud tato metoda nepřinese výsledky během prvního pokusu, může být opakována opět zvednutím předloktí při usínání. Není však vhodné tuto metodu považovat za všemocnou.
Stejně jako u ostatních neautonomních metod, ani techniky využívající fyziologické potřeby by neměly být používány pravidelně. Existují příjemnější, autonomní metody, které vyžadují pouze přirozenou vůli a zdravou touhu.
CHEMICKÉ LÁTKY
Historie vývoje metod pro vstup do fáze obsahuje též konzumaci specifických látek, počínaje rostlinnými produkty a houbami, které byly užívány odedávna. Používání těchto rostlin, hub a kaktusů je i nadále v mnohých izolovaných kulturách rozšířeno; například u sibiřských šamanů nebo amerických Indiánů. Díky hladu po stavech změněného vnímání si tyto substance našly cestu do všech koutů rozvinutého světa. Avšak jejich rozšíření způsobilo značnou degradaci ve vývoji moderního výzkumu fáze.
Není vhodné uvádět názvy a popisy těchto různých chemických látek, rostlin a podobně v této knize. V některých zemích jsou obecně považované za ilegální, přestože mohou být případně k nalezení ve specializovaných obchodech. Nicméně jsou všechny nebezpečné.
S jejich užíváním jsou spojeny primárně dva problémy. Zaprvé, průzkum stavu fáze díky používání těchto látek není cestou k sebezdokonalení, ale k sebezničení. Zneužívání drog a růst osobnosti leží na opačných pólech hodnotového žebříčku a nejsou v žádném případě slučitelné. Snadné prožitky jsou následovány závislostí a zdravotními problémy.
Zadruhé, ačkoli po jejich užití může člověk zažít stav fáze, jeho kvalita je kompletně odlišná. Těmito látkami není ovlivněna jen stabilita fáze, ale i uživatelovo vědomí a pozornost. Použití těchto látek a výsledná změna mentálních funkcí má negativní dopad na sebeuvědomění. Fáze musí být doprovázena dvěma věcmi: vnímáním fáze a úplnou vědomou pozorností. Pokud jedna z těchto věcí chybí, pak zažívaný stav už z definice není možné fází nazvat. Při zkoumání zápisů takovýchto chemicky vybuzených stavů pak zjišťujeme, že obsahují naprostý nedostatek kontroly.
Používání jakýchkoli chemických látek či rostlinných přípravků pro dosažení fáze musí být vyloučeno. Můžeme říci, že tyto látky znesnadňují zažití pravého stavu fáze a v konečném důsledku ničí fyzické a duševní zdraví.
BUDOUCNOST NEAUTONOMNÍCH METOD
Ačkoli v současnoti neexistují žádné přínosné neautonomní technologie, budoucnost je pro ně otevřená.
S vývojem účinných technologií přestane být dosahování fáze výhradní doménou zkušených a zasvěcených, a stane se rozšířenou praxí. Jen pak budou překonány mnohé (někdy opodstatněné) stereotypy a předsudky vůči mystické stránce věci, a pouze pak fáze získá nezbytnou pozornost ze strany vědců, tolik potřebnou pro rozvoj jejího výzkumu.
Objevení účinných prostředků pro vstup do fáze přinese lidstvu dramatickou změnu. Tyto technologie pro vyvolávání a monitoring fáze otevřou cestu k neskutečným možnostem. Například bude možné se přímo účastnit děje filmů, nikoli je jen pozorovat; lidé budou schopni si vyzkoušet a ohodnotit produkty, aniž by vyšli z domu; budou moci cestovat nově vytvořenými světy; počítačové hry budou nahrazeny odpovídajícími zážitky s reálnými fyzickými vjemy.
Nejvyšším krokem pak bude sjednocení zážitků fáze v kolektivní, paralelní svět integrovaný do stávající digitální sítě: do Matrixu, Sítě Mysli. Použitím Matrixu bude možné komunikovat s osobou na druhé straně Země – nikoli pomocí telefonní nebo TV linky, ale tak říkajíc napřímo, tête à tête.
Tato vize budoucnosti je jen kapkou v oceánu možností, které se otevřením přístupu k fázi pomocí technologií nabízí. Prvním krokem vpřed je úplná, pragmatická a správná aplikace technik, které máme nyní k použití.
