PODSTATA ZÁKLADNÍCH DOVEDOSTÍ
Pro smysluplné využití plně projevené fáze není potřeba znát jen výše uvedené techniky pro vstup do fáze, její prohloubení a udržení. Aby se člověk ve fázi cítil uvolněně a sebevědomě, musí se stavu ve fázi přizpůsobit a zvládat také různé techniky vhodné pro rozličné situace, jako například techniky pro přesun, nalézání předmětů a jednání s okolím. Dále například potřebuje vědět, jak vytvořit vizuální obrazy, pokud tyto absentují. Schopnosti procházet zdmi a létání nejsou vždy snadno dosažitelné, ač se někdy mohou přirozeně vyskytnout, jelikož fáze nefunguje na stejných základech, jako je tomu u fyzikální reality. Vedle technik pro přímou interakci s okolím a objekty či bytostmi v něm, je také vhodné zvládnout postupy pro ovládání emocí, jako např. strachu, pokud se kvůli nim cvičící opakovaně dostává mimo fázi.
Cvičící nemusí ovládat nazpaměť všechny primární dovednosti, ale měl by přinejmenším věnovat pozornost alespoň některým z nich; nouzovému výstupu z fáze, způsobům komunikace a vzájemnému ovlivňování s objekty a živými bytostmi. Pro mnohé může být rovněž velice prospěšné již zmíněné zvládání strachu.
Konečná volba dovedností musí být učiněna na základě zkušeností konkrétního cvičícího, jeho zážitků ve fázi a problémů, které se případně vyskytly.
ROZPOZNÁNÍ STAVU FÁZE
Problémy s identifikací fáze během vstupu do ní se vyskytují především v počátečním období studia tohoto stavu. Cvičící si jednoduše není schopen uvědomit, zda je, či není ve fázi. Tato nejistota se může objevit při poloze vleže, nebo i při zaujmutí jiných tělesných poloh.
Pokud cvičící jednoduše leží a pociťuje své tělo a jinak nic nedělá, pak je samozřejmě obtížné posoudit, zda se ve fázi nachází, nebo ne. Stačí poznamenat, že zde nemusí být vůbec žádné známky stavu fáze. A nebo zde naopak může být známek celá řada plus další zvláštní vjemy a pocity, přičemž to ale nemusí znamenat počátek stavu fáze.
Problémy s nejasností ohledně fáze jsou vždy řešeny pomocí různých aktivit. Pokud cvičící leží, pak mohou dosažení stavu fáze napovědět běžné techniky pro oddělení – ve většině případů – protože mohou být často prováděny nesprávně.
Je možné provádět techniky, které jsou možné pouze ve fázi. Pokud cvičící stojí a nerozeznává své okolí, pak je možné předpokládat, že se nachází ve fázi. Avšak mnohdy si cvičící může povšimnout, že „vše je jako v realitě“ a na základě tohoto vjemu si může sám říci, že se nachází v realitě, přičemž ve skutečnosti se nachází v „realitě“. Odpovědí na toto dilema je fenomén hyper-koncentrace, o kterém jsme se zmínili dříve v souvislosti s udržováním stavu fáze. Hyper-koncentrace však bývá jen zřídkakdy potřebná. Častěji se objeví následující znaky, které napoví, že došlo k oddělení a vstupu do fáze: neobvyklé tělesné pocity při pohybu, extrémní „těsnost“ při pohybu, silná tělesná touha lehnout si zpět, nespojitost okolního prostředí, rozmazané nebo zcela chybějící vizuální vjemy.
Často problém spočívá v použití přímých technik, kdy cvičící očekává rychlé výsledky a pokouší se pak zjistit, zda dosáhl fáze. Takto by to ale nemělo být. Při použití přímých technik se fáze projeví jasně; pokud se tedy objeví snaha o posouzení, zda fáze nastala či nikoli, pak je tato snaha známkou toho, že je fáze pravděpodobně stále ještě daleko.
NOUZOVÝ NÁVRAT, PARALÝZA
Statistiky ukazují, že asi při jedné třetině počátečních pokusů o vstup do fáze se cvičící setkává se strachem, který jej přiměje k návratu do těla. Cvičící pravidelně zakouší situace, které vyžadují rychlý návrat do bdělého stavu. To přináší několik problémů.
Samotný návrat je skoro vždy bezproblémový; často stačí pomyšlení nebo upamatování se na tělo a člověk je během několika vteřin vtažen zpět. Určitě lze doporučit, aby měl cvičící zavřené oči a vyvaroval se dotyků s okolím. Bývá pravidlem, že při provádění podobného postupu se pro kompletní návrat stačí ve fyzikálním světě zpříma postavit; nicméně to nebývá snadno dosažitelné ve všech případech.
Někdy cvičící po návratu do těla zažívá stav fyzického ochromení a nepohyblivosti, což bývá zapříčiněno přetrvávající spánkovou paralýzou, nebo-li stavem, kdy jsou pohybové funkce těla vypnuty. Během spánkové paralýzy se nelze pohnout, ani celkově, ani částí těla, třeba prsty, a nelze ani křičet. Někdy nelze ani otevřít oči. Z pohledu vědy se jedná o důsledek náhlého přerušení spánku REM, ve kterém je spánková paralýza přítomná vždy, a která někdy může po určitou chvíli přetrvávat i po probuzení.
Zde to začíná být docela zajímavé. V bdělé realitě jsou si lidé vědomi toho, že pokud něco chtějí, tak že je vhodné o to usilovat, a to co nejaktivněji. Toto pravidlo, v mnoha oblastech lidské činnosti plně aplikovatelné a dobré, však ve stavu fáze není vždy použitelné, a nejméně ze všeho je použitelné právě v případě spánkové paralýzy. Občas je možné díky značnému úsilí spánkovou paralýzu překonat a pohnout se, ve většině případů však snaha o pohyb imobilitu ještě dále umocní.
Kvůli neobvyklé charakteristice negativní situace po úmyslném návratu do těla vyvolaném strachem může dojít ke značnému prohloubení fáze z důvodu přirozeného ochranného omezení tělesných funkcí, které povstává z mozkové kůry. Tak může dále dojít k umocnění vzrušení či strachu, čímž mohou být zcela odstraněny jakékoli touhy či zájem o opakování pokusu o vstup do fáze.
Neznalost správných postupů vedla k široce rozšířenému názoru, že takovéto zvláštní situace mohou úplně zabránit návratu z fáze do normálního stavu. Proto někteří předpokládají, že jsou tyto praktiky nebezpečné. Řešením tohoto problému jsou však velmi jednoduché techniky, pomocí kterých je možné velkému počtu nepříjemných zážitků zabránit:
Úplné uvolnění
V části věnované prohloubení a udržení jsme si řekli, že je lepší být ve fázi co nejaktívnější. Takže opačně, pokud je člověk ve fázi neaktivní, kvalita fáze se snižuje a umožňuje snadný výstup zpět. Pokud se tedy jedná o výstup z fáze, cvičící se jen potřebuje dostatečně uvolnit a ignorovat případné vjemy, pocity, činnosti nebo myšlenky. Cvičící může rovněž použít nějakou mantru, modlitbu či rým, jelikož tak dosáhne toho, že se jeho pozornost rychleji odtáhne od situace probíhající ve fázi. Samozřejmě, že se člověk musí uvolnit a zbavit případného strachu, který je sám o sobě schopen daný stav fáze udržet. Cvičící se může průběžně pokoušet pohnout třeba prstem, aby se přesvědčil, zda relaxace přinesla požadovaný výsledek.
Koncentrace na prst
Cvičící zažívající spánkovou paralýzu by se měli snažit pohnout prstem na ruce či noze. Zpočátku to možné nebude, ale cvičící by měli v této snaze vytrvat a vytrvale se na daný záměr soustředit. Po chvíli se fyzické prsty přece jen pohnou. Problémem této techniky je, že občas cvičící mohou začít hýbat fantómovým tělem a ne fyzickým, a proto je nezbytné být si vědom rozdílu mezi těmito dvěma pocity, protože ne vždy je jasně zřetelný.
Koncentrace na možné pohyby
Fyziologie spánkové paralýzy, fáze a spánku samotného je taková, že určité pohyby učiněné během těchto stavů jsou vždy spojeny se skutečnými fyzickými pohyby. To se týká především pohybů očí, jazyka a dýchacích pohybů. Pokud se cvičící koncentruje na tyto pohyby, je potom s jejich pomocí možné bránit omezení fyzických pohybů vyvolaných spánkovou paralýzou a zpravidla pak dochází k jejímu ukončení a cvičící se opět může začít reálně hýbat.
Přehodnocení situace
K záměrnému výstupu z fáze za normálních okolností nedochází. Většinou je záměrný výstup důsledkem určitých obav či předsudků. Pokud je cvičící neschopen aktivovat tělo použitím jiných technik pro nouzový výstup z fáze, doporučuje se pečlivě znovu zvážit možnosti, které vstup do fáze nabízí. Ve fázi lze provádět mnoho zajímavých a užitečných věcí. Proč propást skvělou možnost z důvodu neopodstatněného strachu?
Upřímně řečeno, techniky pro nouzový výstup z fáze nefungují vždy. Je pravidlem, že po delším období spánkové deprivace nebo na počátku či uprostřed nočního spánku bývá touha po spánku natolik silná, že je obtížné fenoménu spánkové paralýzy odolat. Z tohoto pohledu se doporučuje přehodnocení situace a spánkovou paralýzu spíše využít, než jí trpět. Pomocí nepřímých technik může být spánková paralýzu snadno proměněna ve stav fáze.
Jen tak mimochodem, vzhledem k tomu, že spánkovou paralýzu během svého života zažije až třetina populace, není znalost jak se dostat ze spánkové paralýzy užitečná jen pro cvičící se zájmem o stav fáze.
ODOLÁVÁNÍ STRACHU
Strach je emocí, jejíž výskyt je ve fázi poměrně běžný. Cvičící může strach zažít ve kterékoli úrovni, ačkoli k jeho výskytu přeci jen dochází častěji v období počátečním. Důvody strachu a obav mohou být různé: strach z toho, že se nezdaří návrat do těla; strach ze smrti; strach z toho, že se tělu něco stane; setkání ve fázi s něčím strašidelným či děsivým; vnímání bolesti; až příliš ostré a hyper-realistické pocity a podobně. Nejsilnější strach je ovšem svázán s pudem sebezáchovy, který může bez jakýchkoli zřejmých příčin vyvolat pocity absolutní hrůzy a děsu – pocity, které se nedají vysvětlit či ovládat.
Pro začátečníka, který je ohromen strachem z paralýzy, je tu jen jedna cesta k jeho překonání. Při každém vstupu do fáze by se měl začátečník pokusit postoupit alespoň o krůček dál, než ve svém minulém pokusu. Bez ohledu na svoji vyděšenost by měl cvičící třeba zvednout ruce a opět je vrátit zpět do původní pozice. Při druhém pokusu se pak může pokusit posadit. A v dalším se třeba postavit. V dalších pokusech pak může zkoušet chůzi a jiné další aktivity. Tak se pomocí jednoduchých úkonů přesvědčí o neškodnosti stavu fáze a dosáhne tak vyrovnanějšího a odvážnějšího stavu mysli.
Zajímavý fakt!
Strach sám o sobě může být použit ke vstupu do fáze a k dosažení delšího pobytu v ní. Jakmile se cvičící svého strachu zbaví, zjistí, že vstupy do fáze jsou pro něj náhle obtížnější.
Pro cvičící, kteří se potýkají se strachem pravidelně, prospěje k pokroku ve cvičení uvědomění, že jim žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Nutkání k návratu do těla jsou tedy naprosto neopodstaněná. Dříve nebo později převládnou ve fázi klidnější myšlenky a strach se bude vyskytovat v menším měřítku.
Při zvládání nějakého náhlého pocitu strachu vyvolaného událostmi ve fázi je nejjednodušším řešením postavit se strachu tváří v tvář až do konce a vyhnout se tak vytvoření případného strachem ovlivněného zvyku. Pokud cvičící při setkání s něčím hrozivým stále jen utíká, pak se hrozivé události jen stanou častějšími. Pokud cvičící není schopen se strachu ve fázi postavit, je potom nejlepší použít translokační techniku pro přemístění se jinam, ač toto řešení přináší úlevu jen dočasnou.
VYTVOŘENÍ VIZE
Vize je na začátku stavu fáze často přítomná, především tehdy, kdy cvičící pro vstup do fáze používá pozorování obrazů a techniku vizualizace. Někdy se vize objeví během několika vteřin. Jindy se objeví během procesu prohlubování fáze. Avšak v některých případech vize zcela chybí a je nutné ji co nejdříve vyvolat. Vize se může objevit, jakmile na ni cvičící jen pomyslí, ale pokud tomu tak není, je nutné použít speciální techniku.
Pro vytvoření vize potřebuje cvičící přiblížit své dlaně asi na deset centimetrů k obličeji a snažit se je v temnotě uvidět. Musí se snažit na ně hledět aktivně a pozorně si všímat případných detailů, čímž se tyto stabnou zřetelnější, jako při vyvolávání snímku z Polaroidu. Po několika vteřinách se vize projasní a spolu s dlaněmi se objeví i okolí.
Za žádných okolností by nemělo dojít k otevření skutečných fyzických očních víček. Vize se objeví sama o sobě a nijak se nebude lišit od reality a rovněž se objeví fyzický pocit otevřených očí. Ve fázi je možné mnohonásobné zavření očí, dokonce bez jejich opětovného otevření, protože ve fázi není otevření oči pro vytvoření vize nezbytné. Tělesná víčka mohou být otevřena pouze ve stavu opravdu hluboké fáze. Otevření očí během mělké fáze by mělo za následek návrat do bdělého stavu a probuzení.
Cvičící také musí pamatovat na to, že vize může být vytvořena pouze po dokonalém oddělení od těla a následujícím přemístění. Pokus o vytvoření vize během letu nebo při vznášení se v neidentifikovaném prostoru vede pouze k náhodnému přemístění.
KONTAKTY S ŽIJÍCÍMI BYTOSTMI
Při rozhovorech s žijícími bytostmi mohou ve fázi nastat dva problémy: ticho a návrat zpět do těla. Z ohledem na to, že mnoho aktivit ve fázi předpokládá z různých důvodů právě komunikaci s jinými lidmi, je potřeba vědět, jak ve stavu fáze správně komunikovat.
Pro zabránění vzniku chyby (návratu do probuzení) musí být dodržována základní pravidla pro udržování fáze. Aktivně si všímejte rysů tváře a typu oblečení postav, s nimiž budete v kontaktu. Při komunikaci si nezapomínejte třít a mnout ruce, nebo udržovat vibrace napínáním mozku. Pamatujte na to, abyste se nenechali konverzací příliš unést.
Zvládnutí problémů s komunikací samotnou bývá poněkud složitější. Zvláště nedostatečnou komunikaci ze strany živých objektů ve fázi. V mnoha případech je jejich nedostatečná komunikace vyvolána vnitřním napětím na straně cvičících. Někdy je nekomunikace důsledkem očekávání, že protějšek nebude komunikace schopen.
Je důležité, abyste k postavám ve fázi přistupovali s klidem. Není zapotřebí na ostatní postavy křičet, či je dokonce ke komunikaci nutit pomocí fyzického nátlaku. Jemný přístup bez přílišného nátlaku je naopak mnohem účinnější. Nezírejte upřeně na rty postav a neočekávajte, že z nich vyjde hlas. Je lepší se dívat kolem; obecně přináší nejlepší výsledky spíše pasívní zájem o komunikaci.
Bývá pravidlem, že jakmile se jednou komunikace s postavami zdaří, následující pokusy jsou již bez problémů.
Metody pro komunikaci ve fázi by neměly být odlišné od metod používaných v běžném životě: hovor, výrazy tváře, gesta, řeč těla,… Telepatie není nezbytná.
ČTENÍ
Čtení psaného textu může být ve fázi doprovázeno několika těžkostmi. Zaprvé, malá písmena mohou být nečitelná z toho důvodu, že budou deformována kvůli účinkům hyper-koncentrace. Tento problém je možné vyřešit použitím větších písmen pro psané zdroje. Například text v knize může být při soustředěném pozorování špatně čitelný, ale nápisy kapitol či titul na hřbetě knihy mohou být čitelné bez problémů, protože velikost jejich písmen umožňuje rychlé čtení bez nutnosti soustředěného pozorování.
Druhým problémem, který se při čtení vyskytuje, je nesrozumitelnost psaného textu – text bez souvislostí a jakéhokoli zřejmého významu. Zde pomáhá otáčení stránek a hledání textu smysluplného. Je rovněž možné najít text nový, nebo jej vytvořit pomocí technik pro nacházení předmětů. Stejný postup je možné použít, pokud je text plný nesrozumitelných značek a symbolů.
Při čtení během fáze by „čtenář“ neměl zapomenout na udržování stavu fáze, aby se kvůli přílišnému uvolnění nevrátil do probuzení.
VIBRACE
Stav fáze je mnohdy doprovázen nezapomenutelně neobvyklými pocity, které mohou být použity pro vstup do fáze, pro její prohloubení či udržení. Je složité je popsat lépe, než jako pocity vyvolané proudem procházejícím celým tělem bez toho, že by způsoboval bolest. Může to být rovněž pociťováno jako stahy celého těla nebo jemné brnění, podobné mravenčení. Nejčastěji jsou tyto pocity podobné vibracím o vysoké frekvenci, což je důvodem, proč je termín „vibrace“ jejich původním a nejpoužívanějším popisem.
Pokud si cvičící není jistý, zda vibrace zažil či ne, tak existuje dobrá metoda pro posouzení: pokud cvičící vibrace skutečně zažil, pak o nich nemá sebemenší pochybnost. Ve všech ostatních případech, kdy cvičící má pochybnosti nebo si není jist, pak je určitě nezažil, popřípadě měl nějaký jiný zážitek.
Pokud zažijete vibrace třeba jen jedinkrát, pomůže vám vzpomínka na ně během použití nepřímých technik výrazně s jejich aplikací. Vibrace jsou vyvolávány, podporovány a zesilovány napínáním mozku nebo napínáním těla bez zapojení svalů. Někdy pro jejich spuštění stačí si na ně jen vzpomenout. Při první zkušenosti s vibracemi by měl cvičící zkusit s nimi trochu experimentovat, měnit jejich umístění v těle, zesilovat je a zase zeslabovat.
Nicméně si není třeba myslet, že je jejich přítomnost nezbytnou podmínkou pro vstup do fáze. Mnoho začátečníků se nesnaží o fázi, ale o vibrace, po kterých teprve následuje fáze. Tak by tomu ale nemělo být. Samozřejmě existují specifické techniky pro vstup do fáze pomocí vytvoření vibrací, ale ve všech ostatních případech nejsou vibrace potřebné a někteří cvičící je ani nemusejí nikdy zažít.
TECHNIKA PRO PŘEMÍSTĚNÍ POMOCÍ PRŮCHODU OBJEKTY
V hluboké fázi se vlastnosti okolního prostředí velmi podobají prostředí fyzického světa. Avšak někdy je potřeba projít zdí a nebo překonat překážku ve fázi pomocí přemístění. Existují dvě základní možnosti pro překonávaní překážek, jako jsou třeba zdi a podobně. Obvykle je pro jejich zvládnutí potřeba několika pokusů.
Zajímavý fakt!
Pokud se cvičící soustředí na tělesné vjemy spojené s průchodem zdí, je pravděpodobné, že v ní uvízne. Pokud se to stane, může dokonce zažívat problémy s omezeným dýcháním. V takovém případě je potřeba se navrátit zpět do těla.
Prostoupení s nezaostřeným pohledem
Skočte nebo naběhněte do zdi s maximální touhou pro jejím překonání. Nesoustřeďte se na zeď samotnou; místo toho s nezaostřeným pohledem pozorujte okolí. Nesnažte se vzít si s sebou něco z okolního prostředí, protože by to mohlo ohrozit úspěšný průnik zdí.
Technika zavřených očí
Při přiblížení se ke zdi musí cvičící zavřít oči a zcela se soustředit na touhu projít zdí a současně si představovat, že zeď neexistuje, nebo že je průhledná a prostupná. Případný odpor je třeba agresivně překonat a razantně a soustředěně průnik dokončit.
LÉTÁNÍ
Létání je ve fázi jednoduchou záležitostí vybavení si minulých létacích snů. Není třeba nic nuceného, není třeba nic říkat. Vysokou účinnost vykazuje snaha po letu se zavřenýma očima, ale přináši s sebou zvýšenou možnost nechtěného přemístění.
Pokud je pokus o let neúspěšný, může cvičící zkusit skočit z nějakého vyvýšeného místa nebo z okna. Přirozený instinkt snového létání převezme vládu a z pádu se stane řízený let. Nicméně zahájení letu skokem z okna může být doporučeno pouze cvičícím se zkušeností s pobytem ve fázi, protože začátečníci nemusí být vždy schopni správně rozeznat, zda se nacházejí ve fázi nebo v bdělé realitě.
Jinou možností, jak zahájit let, je snažit se zůstat viset po výskoku ve vzduchu.
SUPER-SCHOPNOSTI
Reálně působící prostředí fáze neomezuje provádění činností, které jsou neuskutečnitelné v bdělé realitě. Je důležité si pamatovat, že je to pouze představivost cvičícího, co vytváři limity toho, co lze a co nelze ve fázi provádět.
Pokud se například cvičící potřebuje dostat na nějaké místo – a třeba i velmi vzdálené – může použít teleportace. Pokud je potřeba přemístit předmět z nějakého místa na jiné, může být použito telekineze. Neomezená volnost a svoboda v činnostech je jednou z hlavních výhod stavu fáze.
Pro zvládnutí neobvyklých schopností a dosažení mistrovství v jejich užívání je potřeba jen několika málo soustředěných pokusů.
Telekineze
Cvičící se musí soustředit na objekt při uvědomování si hlubokého stavu fáze a současně se snažit o posun objektu pomocí myšlenek. Jedinou potřebnou činností je aktivní a živá vizualizace pohybu objektu. Není třeba žádných dalších vnějších projevů. Schopnost telekineze je dána každému člověku. Pokud jsou první pokusy neúspěšné, nevzdávejte to. Výsledky se dostaví zanedlouho. Používání této schopnosti podporuje pozitivní vnímání fáze a stává se pak užitečným prostředkem pro provádění naplánovaných úkonů.
Pyrokineze
Pro zapálení předmětů pouhou myšlenkou je ve fázi potřeba soustředěného pozorování daného předmětu a silné touhy po jeho vzplanutí. Při úspěšném pokusu dochází k vzniku dýmu, zkroucení, zčernání a posléze celému vzplanutí předmětu.
Telepatie
Pro rozvoj telepatie ve fázi je potřeba pozorovat živý objekt a současně naslouchat okolním vnějším a vnitřním zvukům s úmyslem zaslechnout myšlenky vyjádřené pomocí zvuků. Zvládnutí telepatie je obtížné i pro zkušené cvičící, ale pokud je úspěšné, je dosaženo podstatně snadnější formy komunikace s obyvateli ve fázi. Telepatii je možno použít pro zjištění myšlenek lidí, zvířat i objektů. Neměla by však býti brána příliš vážně, a to z toho důvodu, že je vlastností fáze zprostředkovávat to, co je očekáváno.
Transmutace
Proměna tvarů objektů vyžaduje techniku transmutace (viz. kapitola 9). Měli bychom se zmínit o tom, že pokud je cílem změna sebe sama a nikoli jiného objektu, pak je nezbytné použít techniku pro přemístění (rovněž uvedená v kapitole 9), přičemž pozornost při jejím provádění by měla být zaměřena ne na místo přemístění, ale na požadovanou změnu stavu. Opět zde vedle vlastní fantazie a odvahy nejsou žádná omezení. Je možné se proměnit v motýla či dinosaura. Je možné se stát ptákem nebo žížalou. Je dokonce možné se stát dítětem nebo osobou opačného pohlaví. Nejedná se o pouhé proměny zevnějšku, ale o opravdové vnitřní a vnější proměny. Pokud se cvičící rozhodne stát motýlem, bude cítit šest nohou, křídla a neobvyklé tělo. Intuitivně bude vědět, jak své tělo a každou jeho část ovládat. Toto je pouze povrchní popis zkušenosti, která zjevně přesahuje běžné porozumění realitě.
DŮLEŽITOST SEBEVĚDOMÍ
Klíčovým faktorem pro rozvoj dovedností ve fázi je sebevědomí ohledně jejich používání. Zpočátku tyto dovednosti chybí, protože lidský mozek, tak jak je naladěn na běžný provoz, brání důvěře ve schopnosti provádět cokoli neobvyklého. Jakmile je ale ve fázi dosaženo pevné důvěry, vše je snadno dosažitelné.
Ačkoli se důvěra ve schopnosti ve fázi může velice silně rozvinout, cvičící by neměli zapomínat na to, že tyto schopnosti patří jen do stavu fáze. Jakékoli pokusy o telekinezi, transmutaci nebo pyrokinezi v bdělé realitě jsou jen ztrátou času a energie.
OVLÁDÁNÍ BOLESTI
Vedle všech těch pozitivních zážitků a pocitů, které mohou být ve fázi zažívány, se cvičící může rovněž setkat s bolestivými vjemy. Náraz do zdi může ve fázi vyvolat ty stejné pocity, jako v bdělé realitě.
Některé činnosti mohou ve fázi vyvolat bolestivé pocity. Proto je nutné vědět, kterak se bolestivým situacím vyhnout. Při soustředění na vnitřní jistotu, že daná akce bolest nevyvolá, k bolestivým projevům nedochází. Cvičící může tento způsob soustředění ve fázi trénovat třeba pomocí úderů do zdi. Pokud bude pokus úspěšný, pak už příště nebude pro dosažení stejného výsledku třeba stejného úsilí; bude stačit pomyšlení, že fáze je bezbolestná.
MORÁLNÍ ZÁBRANY VE FÁZI
Od samého počátku by mělo být jasné, že morální postoje ve fázi nemají nic společného s vlastnostmi a zákony fyzického světa. Fáze se jeví stejně jako fyzický svět se všemi jeho vlastnostmi pouze z toho důvodu, že ji tak vnímáme a že neočekáváme nic jiného. Ale morální pravidla a zákony platí pouze tam, odkud pochází. Dodržování stejných pravidel ve fázi nedává smysl.
Cvičící by se neměl zdržovat určitých aktivit jenom proto, že by některé z nich byly nevhodné, špatné či nepřípustné v bdělé realitě. Jedná se pouze o vzorce chování, které jsou pro stav fáze, kde vše existuje podle jiných zákonů, neopodstatněné.
Jediná morální pravidla, která ve fázi mohou existovat, jsou ta, která si zvolí sám cvičící. Pokud chce, může zažívat absolutní, neomezenou svobodu.
STUDIUM MOŽNOSTÍ A VJEMŮ
Začátečníci by neměli hned pospíchat s plněním specifických cílů, pokud je v jejich zájmu pokračovat v dlouhodobé praxi. Je lepší fázi a její prostředí široce prozkoumat ještě před tím, než se začnou soustředit na konkrétní cíle. To jim pomůže vybudovat znalost zážitku a umožní jim hladké vstupy do fáze a jednání v ní.
Klíčem ke zvyšování znalostí a dovedností je stejně jako v běžné realitě studium toho, co se projeví jako první. Takže začátečníci by si měli nejprve užívat ten jednoduchý fakt, že se dostali do fáze, a pak se učit jejím zvláštnostem a charakteristikám. Měli by ji prozkoumávat a snažit se o kontakt se všemi jejími projevy.
Měli by se rovněž snažit o plné zvládnutí všech možných pocitů ve fázi tak, aby porozuměli tomu, jak je fáze ve své realističnosti zvláštní. Musí zakusit normální pohyby, jako je chůze, běh, skákání, plavání, padání, létání. Měli by zakusit pocity z úderu pěstí. Nejjednodušším způsobem, jak pocítit vjemy chuťové, je stoupnout si před ledničku a zkusit ochutnat vše, co v ní najdete, za současného očichání každé položky. Procházejte zdmi, přemisťujte se, vytvářejte a manipulujte s předměty. Objevujte. Možnosti jsou nekonečné. A jen tehdy, když cvičící stav fáze plně prozkoumal a pochopil, můžeme říci, že ví, o čem stav fáze vlastně je.
