Prohloubení

KONCEPT PROHLOUBENÍ

Prohloubení odkazuje na techniky, které vyvolávají realistické vnímání a uvědomování ve stavu fáze.

Fáze není přesně daný, neměnný stav, kde se praktikující nachází, nebo nenachází. Je to spíše celá oblast stavů, charakterizovaná přesunem od běžného vnímání fyzického těla k úplnému oddělení od něj za současného udržení vědomí a pozornosti, ač v odlišném prostorovém rámci. Přesun začíná vnímáním přirozeného fyzického těla následovaným nejasným momentem, kde se jasné vnímání těla prolíná s pocitem získaného těla. Posléze pak získané tělo vstupuje do fáze a fyzické tělo se stává vzpomínkou. V tomto okamžiku mohou být získávané vjemy docela nejasné: například zrak může být zamlžený, nebo může zrakový vjem zcela chybět. Techniky pro prohloubení fáze tento problém nedostatečných nebo chybějících smyslových vjemů řeší.

Smyslové vjemy v plně projeveném stavu fáze odpovídají smyslovým vjemům zakoušeným v bdělém životě. V polovině případů cvičící uvádějí, že smyslové vjemy bdělé reality ve srovnání s barevnými a živými vjemy ve stavu fáze blednou. Právě za tímto účelem musí cvičící po vstupu do fáze provést techniky pro její prohloubení, aby ji upevnil a zvýšil její stupeň a kvalitu.

Plné hmatové vnímání ve fázi je možné pouze po provedení prohlubovacích technik. Nemá skoro smysl zůstávat ve fázi bez jejího prohloubení. Jaký má například smysl potkat se ve fázi s nějakou osobou, když nejsme schopni rozpoznat její oči?

V poměrně velikém množství případů není prohloubení potřeba, protože fáze je hned od počátku úplně reálná, ne-li hyper-realistická. V takových případech může být prohloubení opomenuto.

Prohloubení má také vztah k délce času, po který cvičící může zůstat ve fázi. Pokud cvičící ve fázi provádí nějaké činnosti bez toho, že by fáze byla hluboká a plně realistická, bude mít zážitek nepoměrně kratší trvání. Vlastnosti fáze závisí do veliké míry na její hloubce. Pokud je okolí nejasné či rozostřené, může být stabilita objektů velice nízká.

Je zde přímá spojitost mezi realističností fáze a stupněm uvědomění cvičícího, takže pro maximální uvědomění je velice důležité fázi dostatečně prohloubit.

Zajímavý fakt!

Realismus hluboké fáze je někdy tak ohromující, že se jedná až o šokující zážitek.

Prohloubení by mělo následovat až po úplném oddělení od těla. Pokud se něj budete snažit ještě před oddělením, mohla by fáze skončit předčasně. Pokud nedojde k úplnému oddělení, může být použito primární prohloubení. Co se technik pro prohloubení fáze týká, je zde jedna hlavní a několik vedlějších. Hlavní technika, která není nijak obtížná, je pro úspěšný zážitek dostačující.

Zajímavý fakt!

Neznalost technik pro prohloubení fáze má za následek množství neopodstatněných teorií a předsudků. Někteří potom různé úrovně hloubky fáze považují za stavy odlišné od fáze, nebo dokonce za jiné světy. Ve skutečnosti máme jednoduché techniky, které nám mohou zajistit jednotný zážitek fáze.

PRIMÁRNÍ TECHNIKY PROHLOUBENÍ

Cílem primárního prohloubení je dosažení úplného oddělení od těla, které umožňuje další činnosti ve fázi. Primární prohloubení obsahuje dosažení dvou základních cílů: úplného oddělení od fyzického těla a ukotvení zakoušeného těla ve stavu fáze.

Pokud k oddělení těla dojde pomocí použití oddělovacích technik, musí být dosaženo pozice těla co nejvíce odlišné od pozice těla fyzického. Pokud obě těla zaujímají shodnou nebo velice podobnou pozici, tak hrozí, že zážitek fáze bude kratší a nedostatečně hluboký. Pokud například dojde k oddělení pomocí levitace, je nutný obrat těla o 180º, roztažení rukou a nohou a zaujmutí vzpřímené pozice. Člověk by neměl v žádném případě zůstavat v pozici shodné s pozicí fyzického těla.

Pokud je člověk po oddělení tažen zpět do těla, pak by se měl pokusit o ukotvení ve fázi pomocí postavení se nebo posazení. Výsledek vědomého odporu je přímo úměrný množství vyvinutého úsilí. Pomáhá zachycení se předmětů kolem sebe; je vhodný jakýkoli způsob ukotvení těla ve fázi. Rovněž je možné se začít otáčet kolem své osy. Nikoli si jen rotaci představovat – jde o to se skutečně točit.

PROHLOUBENÍ POMOCÍ ZESÍLENÍ SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

Čím více je fáze zažívána pomocí smyslů, tím je hlubší a déle trvající. Zesílení smyslového vnímání ve fázi je nejúčinnější technikou prohloubení přesně z toho důvodu, že umožňuje aktivaci primárních interních vjemů během přechodu z reality do fáze. Pro zesílení smyslového vnímání je několik způsobů.

Hmatání je první technikou prohloubení, která by měla být po vstupu do fáze použita.

Na začátku fáze mohou chybět vizuální vjemy, ale pocit pobytu v určitém prostoru je přítomen skoro vždy. V případě naprosté absence vizuálních vjemů jsou hmat a vnímání pohybu jedinými možnými zdroji vjemů. Tedy pohyb prostorem a sahání na objekty v něm. Při vnímání naší každodenní reality hraje hmat zásadní roli. A stejně tak pokud jej využijeme i ve fázi, je jen přirozené, že se fáze tímto prohloubí a dosáhne svého maximálního potenciálu.

Hmatání se provádí jednoduchým letmým osaháváním čehokoli, co je v dosahu. Mělo by být prováděno rychle, ale za pozorného vnímání struktury povrchů a tvarů. Ruce by na jednom místě neměly zůstávat více než jen vteřinu, měly by se konstantně pohybovat a objevovat nové předměty. Cílem je dotýkat se a zároveň se něco dozvědět o potkávaných objektech a jejich tvarech. Pokud například budete v rukách cítit hrnek, je možné jej ohmatávat nejen zvenčí, ale i uvnitř. Když se při oddělení vykutálíte z postele, je možné ohmatávat postel a dokonce i tělo, které v ní zůstalo ležet. Samozřejmě i koberec, zdi, atd.

Další variantou ohmatávání je tření dlaní o sebe, jakobyste si je chtěli zahřát během studeného dne. Foukání na ruce rovněž přináší vjemy, které pomáhají prohloubení fáze. Protože hmatové vjemy nejsou omezené pouze jen na dlaně, můžete si jimi přejíždět celé tělo a tak celkově vybudit pocity dotyků po celém těle.

Jakmile začnete s ohmatáváním, okamžitě budete cítit, jak se fáze prohlubuje a stává zřetelnější. Obvykle trvá asi pět až deset vteřin, než je dosaženo jejího maximálního prohloubení. Poté jsou pocity k nerozlišení od pocitů vnímaných v běžné realitě. Pokud při vstupu do fáze nejsou přítomné zrakové vjemy, během ohmatávání se rychle objevují.

Soustředěné pozorování je primární technickou variací zesílení smyslového vnímání. Nicméně jeho použití není vždy možné, protože někdy vizuální obrazy zcela chybí. Může být použito, jakmile se obrazy samy objeví, nebo jsou vyvolány speciální technikou (viz. kapitola 8). Účinnost této techniky spočívá v tom, že zrak je pro lidi primárním nástrojem vnímání. Proto maximální aktivizace vidění ve fázi může projevy fáze podstatně zvýšit.

Soustředěné pozorování by mělo být ve fázi prováděno v krátké vzdálenosti deseti až maximálně dvaceti centimetrů od objektů. Cvičící by se měl soustředit na drobné detaily a povrch objektů, a tak zvýšit kvalitu vidění a rozlišení stavu fáze. Při pohledu na ruce je třeba svěnovat rovněž detailům – záhybům na kůži, nehtům, papilárním liniím apod. Při pozorování stěny si všímejte struktury zdiva nebo třeba vzoru případné tapety. Při pohledu na hrnek si všímejte jeho křivek, tvaru ouška, dekorací a podobně. Pozornost by neměla být upřena na jednu oblast předmětu déle než půl vteřiny. Pozorování by mělo být aktivní a pozorované předměty by se měly soustavně střídat. Nejlepší je pozorovat předměty, které se nacházejí blízko u sebe, aby nebylo třeba objekty příliš hledat.

Soustředěné pozorování rovnež přináší výsledky rychle. Pokud třeba je zrak nejasný a člověk pociťuje tah zpět do těla, během tří až deseti vteřin jsou vizuální vjemy zřetelné a ustálení ve fázi je klidné a pevné. Po soustředěném pozorování je obraz jasný a ostrý, jako by se člověk koukal správně zaostřeným objektivem.

Současné ohmatávání a soustředěné pozorování má na prohloubení fáze maximální možný účinek. Jedná se o spojení dvou nejdůležitějších systémů smyslového vnímání, a tak je účinek prohloubení dvakrát tak větší. Pokud je po vstupu do fáze vizuální stránka přítomná, je současné použití pozorovaní a ohmatávaní nejjednodušší a nejrychlejší cestou k zajištění vhodné hloubky stavu fáze.

Pozorování a ohmatávání by mělo být prováděno nejen současně, ale také by se mělo týkat jednoho předmětu. Tím máme na mysly, že by člověk měl pozorovat to, na co sahá, popřípadě hledět na své ruce, když si je mne. Je nutné dodržovat dynamiku těchto aktivit a plně se na smyslové pocity soustředit.

SEKUNDÁRNÍ TECHNIKY PROHLOUBENÍ

Skok po hlavě

Skok po hlavě (šipka) je používán, pokud nezabírá technika zesílení smyslového vnímání, nebo když se cvičící po vstupu do fáze nachází v nedefinovaném prostoru, kde není nic vidět a kde se nemá čeho zachytit. Tato technika funguje díky neobvyklým vestibulárním vjemům, které vyvolává a které pomáhají zesílení vnímání. Tato technika se při výskytu určitých vizuálních vjemů používá se zavřenýma očima tak, že člověk proskočí po hlavě podlahou nebo prostorem pod nohama. Při pocitu letu nebo pádu dolů okamžitě dochází k pocitu vzdálení se od fyzického těla a celý pohyb působí naprosto reálně. Současně může okolní prostředí ztmavnout a ochladit se. Mohou se objevit pocity strachu. Asi po patnácti vteřinách letu cvičící přilétá buď na nějaké neurčené místo, nebo se dostane do slepé uličky a zastaví třeba před zdí. V případě slepé uličky mohou být použity techniky pro přemístění. Techniky pro přemístění rovněž mohou být použity již během letu, pokud nedochází k prohloubení fáze, pokud se zastaví zlepšování smyslového vnímání nebo pokud byl již dosažen dostatečný stupeň realističnosti. Alternativou technik pro přemístění může být následující: dejte své ruce asi deset centimetrů před obličej a pozorujte je bez toho, že byste otevřeli oči. Mělo by vás to přesunout do jiného místa.

Pokud letíte hlavou napřed, nemyslete na podlahu; počítejte s tím, že jí můžete prostoupit. Je to velmi efektivní, pokud fáze nedosáhla své plné hloubky.

Je zapotřebí, aby byl pád vnímán jako rychlý pohyb dolů a pryč od těla a ne jen jako jednoduchý pád a pozorování vznikajících vjemů. Pokud tak tomu není, může dojít namísto prohloubení fáze k probuzení.

Vibrace

Vibrace by, stejně jako skok po hlavě, měly být použity v případě, že nefunguje technika zesílení smyslového vnímání, nebo pokud se cvičící nachází v nedefinovaném prostoru, kde se nemá na co podívat nebo čeho dotknout.

Po oddělení od těla je obvykle snadné vytvořit vibrace tak, že na ně pomyslíme, napínáním mozku nebo napínáním těla bez užití svalů. Výskyt vibrací je významnou příležitostí pro prohloubení fáze. Výhodou této techniky je to, že nevyžaduje žádné přípravné akce a tak může být použita kdykoli.

Mozek by měl být napínán v maximální možné míře, což vyvolá vibrace, které mohou být zesíleny dalším rytmickým a delším napínáním.

Pokud tato technika nevyvolá prohloubení fáze během pěti až deseti vteřin, musí být zvolena technika jiná, nebo cvičící může začít jednat na stávající úrovni.

Razantní akce

Tato technika může být použita jako alternativa k ostatním technikám prohloubení, protože může být použita kdykoli. Užití této techniky pouze vyžaduje razantní až agresivní pohyb pociťovanýn tělem. Cvičící se může válet po zemi, utíkat, provádět gymnastická cvičení nebo jinak hýbat pažemi a nohami. Pro úspěšnost této techniky je prvořadá maximální aktivita a razance.

Pokud je cvičící zachycen v nějakém tmavém prostoru, je vhodné hýbat do stran pažemi a nohami. Pokud je cvičící ve vodě, měl by cvičící provádět plavací pohyby, a to co nejrazantnější. Typ aktivit závisí na specifické situaci, v níž se cvičící nachází.

Je pravidlem, že účinek takových aktivních pohybů nastává docela rychle, zvláště pokud je pozornost zaměřena na veškeré vznikající pocity a vjemy.

Představa reality

Tato technika by měla být používána zkušenými cvičícími a nebo v případě, že všechny ostatní techniky zklamaly.

Cvičící si silně představí, že se nachází ve fyzickém světě a že ji plně zažívá, a nikoli že je ve fázi. Toto by mělo být provedeno ve stavu oddělení od těla za současného vnímání současné představy. V případě úspěšného provedení se fáze okamžitě projasní a smyslové vjemy dosáhnout větší zřetelnosti, než je známo z bdělé reality.

Pokud tato technika nezafunguje během několika vteřin, je třeba přejít k jiné.

OBECNÉ ČINNOSTI

Všechny techniky pro prohloubení fáze by měly být prováděny s dávkou jistého nasazení a razance a plynule bez pauz. Pokud jsou prováděny uvolněně, dochází pak často místo k prohloubení k usnutí nebo návratu do těla.