Přímé techniky

KONCEPT PŘÍMÝCH TECHNIK

Přímé techniky pro vstup do mimotělesných zážitků jsou používány bez požadavku předchozího spánku. Jsou prováděny vleže, s očima zavřenýma. Výhodou přímých technik je to, že teoreticky mohou být prováděny kdykoli. Avšak jejich velikou nevýhodou je značné množství času potřebného pro jejich zvládnutí. Při každodenním cvičení po dobu 3 až 6 týdnů dosáhne úspěchu pouze 50% cvičících. U některých může období dez jakéhokoli výsledku trvat i rok. Problém s přímými technikami neleží v jejich nepřístupnosti, ale v přirozených vlastnostech daných cvičících. Ne každý je schopen jasně pochopit specifické odchylky a nuance, což pak způsobuje neustélé opakovaní chyb.

Mnoho cvičících se snaží o přímé techniky hned, protože se jim zdají být nejvhodnější, přímé a konkrétní. Snažit se o vstup do fáze hned od počátku pomocí přímých technik je však hrubá chyba. Až 90% cvičících začátečníků se při takovém postupu setká s neúspěchem. A to nemluvíme o ztrátě času, úsilí a emoční ztrátě. Výsledkem může být až kompletní deziluze a chybný závěr, že vstup do fáze není možný.

Přímé techniky by měly být nacvičovány teprve po zvládnutí nejsnažších nepřímých technik nebo po zvládnutí vědomého snění. V každém případě pak ale nedojde k úplné ztrátě zájmu, protože člověk už bude mít vlastní zázžitek a zkušenost toho, že stav fáze není jen výplod imaginace. A zvládnutí nepřímých technik přispěje k tomu, že vstup do fáze pomocí přímých metod bude snadnější.

Kvalita fáze není závisla na technice použité pro vstup do fáze. Přímé techniky nemusí nutně zajistit hlubší a déle trvající fázi než techniky nepřímé.

Přímé techniky mohou pro určité cvičící vhodnější, ale těch je rozhodně menšina, a nepřímé techniky jsou vhodné opravdu pro každého.

Pokud se cvičící rozhodne začít cvičit přímé techniky a nebo již měl nezbytnou zkušenost s technikami nepřímými, musí pochopit principy technik. Bez toho nikam nedojde, vyjma naprosto výjimečných a náhodných případů. Klíčem k úspěšnému použití přímých technik spočívá v dosažení volně plynoucího stavu vědomí. Nicméně se ale podíváme na množství velmi užitečných aspektů a faktorů, které činí přímý vstup do fáze mnohem snadnější.

Zaprvé, podíváme se, kdy a jak intenzívně je techniky nejvhodnější cvičit. Potom se podíváme na důležitý faktor polohy těla při cvičení a neméně důležitou dobu trvání cvičení. Pak se krátce zaměříme na relaxaci a potom již přejdeme přímo k samotným přímým technikám. Teprve po probrání výše uvedeného budeme moci přistoupit k otázce, co je to volně plynoucí stav vědomí a jak ho dosáhnout.

NEJVHODNĚJŠÍ ČAS PRO CVIČENÍ

U nepřímých technik není otázka „kdy“ tak složitá, protože zde máme jasný předpoklad jejich provádění okamžitě po probuzení. V případě technik přímých je ale správné načasování mnohem důležitější.

Nejlepší metoda pro nalezení nejvhodnější doby pro cvičení přímých techink je stejná, jako v případě technik nepřímých – technika odloženého spánku. Jsou mezi nimi ale určité rozdíly. Zaprvé člověk může spánek přerušit víceméně kdykoli v průběhu noci nebo brzy ráno. Zadruhé, po probuzení (5-10 minut) by pak člověk neměl opět usnout, nýbrž přímo přejít ke cvičení.

Metoda odloženého spánku přímé techniky několikanásobně zefektivňuje. To je především proto, že mysl nemá po probuzení dostatek času na to, aby se úplně probrala a může tak snadněji dosáhnout alternativního stavu.

Konkrétně řečeno, člověk by se měl probudit buď sám, nebo s pomocí budíku. Pak by měl na 3 až 10 minut vstát, potom opět ulehnout a provádět techniky. Pokud by se však měl cvičící během těch několika minut probrat až moc, může být daný interval mezi probuzením a prováděním technik odpovídajícím způsobem zkrácen. Je vhodné poznamenat, že v tomto případě není role volně plynoucího stavu mysli tak důležitá, jako u jiných postupů.

Druhé nejúčinnější období je večer před spaním, kdy jde člověk do postele. Během této doby mozek potřebuje vypnout tělo a mysl, aby mohl obnovit svoji energii, kterou vyčerpal během dne. Tento přirozený proces pak může být po určitých úpravách využit.

Pokusy o provádění přímých praktit během dne jsou méně účinné. Pokud je ale člověk trochu unaven, je možné této skutečnosti využít, protože tělo se bude snažit usnout. Možné je to rovněž pro ty, kteří jsou na zdřímnutí během dne zvyklí.

Obecně je nejúčinnější začít s používáním přímých technik po probuzení během noci nebo večer před spaním. Poté, co dojde ke zvládnutí používání přímých technik v těchto časech, je možné přistoupit k používání přímých technik i během dne.

INTENZITA POKUSŮ

Pro dosažení úspěchu v jakékoli aktivitě je přímo úměrné stupni odhodlání. Je však také důležité vědět, kdy zvolnit, zvláště v případě vstupu do fáze. Při cvičení přímých technik je dostatečný jeden pokus denně. V případě více pokusů se jejich kvalita rapidně snižuje.

Zajímavý fakt!

Mnozí přistupují k přímým technikám jako ke kopání výkopu – čím více a čím rychleji, tím lépe. Výsledkem jsou tucty pokusů s nulovými výsledky.

Mnoho cvičících se domnívá, že desítky pokusů denně jim přinesou vstup do fáze. Toto však není cesta k úspěchu a velice rychle vede k rozčarování. I kdyby se výsledky nedostavily po několika týdnech pokusů, jejich frekvence by měla stále zůstat stejná, tj. pouze jeden pokus denně. Požadované výsledky přinese trpělivé, analytické a citlivé odhodlání.

DOBA TRVÁNÍ CVIČENÍ

Je zbytečné snažit se o vstup do fáze pomocí přímých technik za současného rozhodnutí, že nepůjdeme spát dříve, než dosáhneme fáze. Takový hrubý přístup k jemným kvalitám mysli nepřinese nic jiného, než rychlé emoční vyčerpání.

Při nácviku přímých metod v noci po probuzení nebo večer před spaním jsou vhodné pevně dané časové termíny. Pokusy by neměly trvat více jak 10-20 minut. Delší pokusy negativně ovlivní spánek, protože se mysl přílišnou snahou moc probere a výsledkem může být několikahodinová nespavost. Přílišné snahy mohou nedostatkem spánku a únavou na druhý den spolu s rostoucím počtem neúspěšných pokusů negativně narušit přirozený entuziasmus.

Pokud přímé techniky nepřinesou nějaký výsledek během zmíněných 10-20 minut, je lepší pokus ukončit a odebrat se ke spánku s pocitem, že jindy to půjde lépe. To je pozitivní přístup a praktikující by se jej měl vždy držet.

TĚLESNÁ POZICE

U nepřímých technik není na pozici těla kladen takový důraz, protože důležitější je uvědomělé probuzení. U přímých technik však pozice těla hraje důležitější roli.

Neexistuje přesná pozice, kterou by měl zaujmout každý cvičící, protože zde velikou roli hraje odlišnost a osobní preference cvičících.

Hodně lidí si myslí, že nejvhodnější pozicí je prostý leh na zádech, bez polštáře, s nataženýma nohama a rukama podél těla. To je patrně názor převzatý z jiných cvičení, kdy se tvrdí, že tato pozice umožňuje dosažení změněných stavů mysli. Avšak pravdou je, že pro mnoho cvičících je tato pozice naopak nevhodná a že jejich úsilí vážně narušuje. Tato pozice by měla být zaujata pouze v případě, že je možné, že cvičící při provádění technik v této pozici rychle usne, přestože obecně usnutí zabraňuje.

Pokud má cvičící problém s usnutím a je při provádění přímých technik stále bdělý, měl by zaujmout nejpohodlnější polohu.

Pokud cvičící usíná snadno, měl by zaujmout polohu ne moc pohodlnou. Pokud cvičící zažívá během cvičení méně pauz ve vědomí a hůře se mu usíná, měl by zaujmout polohu pohodlnější. V závislosti na situaci je možné zvolit různé polohy: na zádech, na břiše, na boku, poloopřenou polohu. Je možné, že cvičící bude muset v jednotlivých pokusech polohu měnit, a tak využívat různé modifikace s ohledem na plovoucí stav mysli.

RELAXACE

Člověk by si měl uvědomit, že přímé techniky jsou vlastně samy o sobě relaxačními metodami, protože bez uvolnění nemůže ke vstupu do fáze dojít. Člověk tak může vstoupit do fáze přímo bez předchozího použití nějaké konkrétní relaxační metody.

Protože nejúčinější dobou pro použití přímých technik je doba před usnutím a pak při probuzení v noci, a to v délkách mezi 10 a 20 minutami, neměl by být ztrácen další čas relaxačním cvičením, ani by neměl být na relaxační cvičení použit čas z oněch 10-20 minut.

Správná a kvalitní relaxace je složitý úkol a mnozí se o relaxaci snaží individuálně a dosahují opačného výsledku. Někdy se lidé snaží o relaxaci natolik, že je pak jejich mysl tak čilá, jako by se zaobírala složitým matematickým problémem. Za takové situace je vstup do fáze nemožný.

K uvolnění těla dochází automaticky při uvolnění mysli. Pokud je tedy mysl neklidná, tělo se rovněž neuvolní. Proto je pro začátečníky lepší vyhnout se těžkostem relaxace a uchovat si svoji energii na základnější záležitosti.

Namísto snahy o relaxacní cvičení by cvičící měl jednoduše na několik minut klidně ulehnout; to by mělo poskytnout dostatečné uvolnění. Ulehnutí aktivuje přirozené relaxační procesy; toho nejúčinnějšího druhu.

Úplná relaxace může být používana těmi, kdo mají s tímto zvláštním zážitkem zkušenost. Obecně se jedná o lidi, kteří nácviku relaxace a meditace věnovali značné množství času a úsilí. Dosažení relaxovaného stavu pak v takových případech nezabere více jak 1 až 3 minuty, protože pro zkušené cvičící stačí na relaxaci pomyslet, a už k ní vlastně dochází.

Všechny kvalitní relaxační techniky mohou dobře posloužit jako přímé techniky, pokud při jejich použití nastává volně plynoucí stav mysli. Po získání zkušeností s transem a meditací může cvičící přistoupit ke vstupu do fáze.

VARIACE POUŽITÍ PŘÍMÝCH TECHNIK

Techniky pro přímý vstup do fáze jsou naprosto shodné s technikami používanými při nepřímých pokusech. Jediným rozdílem je způsob použití. Techniky jsou popsány v kapitole 2. Protože ale přímé techniky vyžadují spíše pasívní přístup, nebudou pro vstup do fáze přímé a nepřímé techniky fungovat stejným způsobem. Například napínání mozku, jakožto aktivní technika, nemůže být pro hladký vstup do fáze použito.

Přímé techniky se v použití liší od nepřímých kvůli jejich pomalému a přerušovanému projevu výsledků, které vyvstávají od začátku přímých pokusů až do jejich konce. Pokud při probuzení začne něco fungovat, pak to prakticky kdykoli může vést ke vstupu do fáze. Například stejné fantómové pohyby před usnutím mohou začít poměrně brzy, ale nebude snadné zvětšit rozsah pohybů a celé použití metody bude záviset na dlouhých, rytmických pohybech. Bude trvat mnohem déle, než se výsledky dostaví: deset minut místo desíti vteřin. Tyto rozdíly platí pro každou techniku popsanou zde v knize.

Cvičící by si měl, stejně jako u cvičení nepřímých technik, vybrat 3 nebo 4 pro něj nejefektivnější techniky.

Hlavní rozdíl v práci s přímými technikami je čas, který jejich procvičení zabere. Zatímco u nepřímých technik je jejich otestování otázkou několika vteřin, u přímých technik je zapotřebí několika minut. Přesná délka závisí na několika faktorech.

Jsou tři základní způsoby provádění technik: klasický, střídavý a cyklický – podobný, jako je tomu u technik nepřímých. Pro pochopení toho, kdy jakou variantu použít, si uvádíme následující tabulku:

Cvičící by měli vždy začínat klasickou variantou, tj. použitím jedné techniky po celou dobu pokusu. Z důvodu neobvyklého charakteru potřebného úsilí může být mysl začátečníků po celou dobu pokusů bystrá. Později však může postupně docházet k delším prodlevám v pozornosti a kratším upadnutím do spánku. Zde pak může být vhodné zvýšit úroveň aktivity přechodem k variantě střídavé.

Střídání je základní variací pro přímé techniky proto, protože je přizpůsobivá. Může být po 15 minut pasívní, kdy cvičící střídá dvě techniky v pětiminutových blocích. Může být také použita aktivně a razantně a cvičící může střídat tři techniky během jedné minuty. Vše mezi těmito dvěma extrémy umožňuje správné provádění techniky a výběr nejlepší varianty pro dosažení volně plynoucího stavu mysli.

Pokud se trvale objevuje problém se soustavným usínáním, pak by cvičící měl použít aktivní variantu cyklování nepřímých technik, ale každou provádět 10 vteřin až jednu minutu.

Ačkoli se tedy obecně s technikami předpokládá dlouhá práce, člověk by se neměl do něčeho přímo nutit, pokud se mu nechce, protože jinak se velice rychle unaví. Vše by mělo být příjemné a nemělo by způsobovat žádné výrazné emoční napětí.

VOLNĚ PLYNOUCÍ STAV MYSLI

V literatuře a na internetu existuje pro techniky přímého vstupu skoro nekonečné množství popisů a příběhů. Někdy se od sebe jednotlivé popisy liší. Ve většině případů však uvidíme společné rysy, které tyto jednotlivé popisy techniky spojují: krátké výpadky v uvědomění, paměti a vplývání do a zase ze spánku, což jsou všechno znaky volně plynoucího stavu mysli. Po výskytu těchto fenoménů (nikoli nutně všech), dochází k všemožným neobvyklým projevům prefáze a fáze.

Pohroužení vědomí mohou trvat několik vteřin nebo dokonce více než hodinu. Mohou být ve formě jednoduchého ztracení uvědomění až po plně projevené snění. Mohou být jednotlivá a jen občasná, nebo se mohou vyskytnout několikrát během minuty. Ať už jsou tato pohroužení jakákoli, mysl se při nich dostává do stavu, který je za předpokladu, že je cvičící schopen neupadnout do hlubokého spánku a vracet se do bdělého stavu, ideální pro experimenty se stavem fáze.

Ne každé pohroužení vedomí vede k fázi. Pohroužení musí být dostatečně hluboké. Proto by po každém neúspěšném přerušení mělo být vyvoláno další, hlubší.

Základním praktickým problémem s volně plynoucím stavem mysli je možnost úplného usnutí namísto krátkého pohroužení do spánku. Správné techniky jsou pro dosažení požadovaného výsledku absolutně nezbytné. Tyto techniky však mají spíše doplňkovou funkci, takže není třeba být ohledně nich striktní.

Zajímavý fakt!

Nezáleží na tom, jaká přímá technika je použita. Jakmile vede k pohroužením vědomí, je úspěch možný

Při provádění variací technik může cvičící střídavě přecházet z bdělosti do spánku a zase zpět. Pro zabránění úplného usnutí je potřeba silná touha po návratu zpět do bdění. Toho se dosahuje odhodláním na straně cvičícího, přestože se chvílemi ocitá ve spánku. Cvičící se musí naprosto rozhodnout, že se při zúžení vědomí zase okamžitě vrátí zpět do probuzení.

Pokud na druhou stranu k pohroužení vědomí nedochází a naopak je dosaženo plné pozornosti, mohou pomoci následující triky: plná koncentrace na mentální pochody a nebo naopak vyvolávání představ současně s prováděním techniky. Musíme poznamenat, že tyto jsou účinné pouze na začátku práce s přímými technikami, neboť mají silný uspávací účinek.

Pokud přímé techniky ani po delší době pravidelných cvičení nevedou k lehkému spánku nebo jednotlivým pohroužením, pak je nutné předpokládat, že se cvičící potýká s nějakou chybou v technice a nebo v délce cvičení.

Počty pohroužení mohou být do určité míry ovládány polohou těla během cvičení nebo změnou používané variace při provádění technik.

Vstup do fáze při volně plynoucím stavu mysli nastává často jako výsledek tří klíčových faktorů. Zaprvé, některá z technik může začít dobře fungovat během pohroužení. Zadruhé, blízkost fáze se může po pohroužení náhle projevit výskytem zvuků nebo vibrací. Během nich mohou být použity odpovídající techniky – naslouchání nebo napínání mozku. Zatřetí, při výstupu z pohroužení někdy může snadno dojít k oddělení nebo je možné najít fungující techniku a soustředit se na počáteční ukazatele.

Pohroužení vědomí se nevyskytují ve všech případech. Ale snaha o jejich dosažení hraje důležitou roli, protože jsou často jen nesnadno vnímatelná a jejich výskyt někdy není dostatečně zaznamenán. Mohou být velmi krátká nebo mělká. Nebo k nim vůbec nemusí docházet. Nicméně však techniky pro jejich vyvolání vstup do fáze mohou poskytnout.

DOPLŇKOVÉ FAKTORY

Používání přímých technik večer nebo uprostřed noci může využívat přirozeného stavu tělesné únavy. Z praktických důvodů může být tato únava ještě zvýrazněna. Přímé techniky například vedou k úspěchu snadněji, pokud cvičicí pociťuje nedostatek spánku. V takovém stavu je dále možné vypustit snahu o dosažení volně plynoucího stavu mysli. Nejdůležitější věcí je jednoduše okamžitě neusnout, vedle používání vhodné variace technik. Záměrná spánková deprivace je příliš násilná, přestože zkušený cvičící by tímto přístupem mohl dosáhnout skvělých výsledků. Pro začátečníky je vhodnější přistupovat ke cvičením přirozeným a vyrovnaným způsobem.

Intenzivní touha po spánku není pouze následkem spánkové deprivace; může být i následkem veliké tělesné a duševní únavy. V takovém případě je důležité, aby cvičící při provádění technik neusnul a proto musí zvolit vhodnou aktivní variaci technik.

AKČNÍ STRATEGIE

Přímé techniky, na rozdíl od technik nepřímých či vědomého snění, zřídkakdy přináší rychlé a jasné výsledky. Jejich výsledky bývají nejprve sporadické, což je důvodem, proč by cvičení neměla začínat právě těmito technikami. Je lepší techniky systematicky a prakticky procvičovat a postupně se zlepšovat.

Není důvod ke znepokojení, pokud se výsledky dostaví po měsíci každodenního cvičení. Primárním cílem by mělo být soustředění na analýzu cvičení a postupné zdokonalování, protože hlavním zdrojem problémů bývají nerozpoznané chyby ve cvičení.

Ačkoli se při používání přímých technik mohou objevit těžkosti, člověk by neměl zanechat toho, co do té doby fungovalo (tj. nepřímé techniky), protože by tak mohl přijít o dosud nabyté zkušenosti.

Procvičování přímých a nepřímých technik by nemělo být kombinováno během jednoho dne z důvodu negativního dopadu na soustředění a potažmo výsledky. Je vhodnější tato cvičení provádět v odlišných dnech. Například je možné cvičit přímé techniky před usnutím během týdne, a nepřímé techniky zase o víkendu, kdy může mít člověk více příležitostí k delšímu spánku.