Nepřímé techniky

KONCEPT NEPŘÍMÝCH TECHNIK

Odhodlané cvičení pro stup do fáze je nejlépe začít studiem nejpřístupnějších technik. Těmi jsou nepřímé techniky, které jsou vědomými akcemi prováděnými po probuzení ze spánku. Někteří kritici nesprávně předpokládají, že nepřímé techniky nejsou ideální, a preferují začít technikami přímými. To ale nikterak nezaručuje úspěch a ve většině případů je výsledkem promarněný čas a úsilí. Zahajení cvičení nepřímých technik zaručuje vstup do fáze.

Specifická univerzální metoda vhodná pro jakéhokoli cvičícího je pouhým mýtem, protože cvičící se liší ve svých osobnostech, stavu psychiky a rychlosti učení. Nicméně existuje relativně snadný algoritmus nebo postup, který odlišnosti ve vlastnostech cvičících bere do úvahy a umožňuje nejracionálnější a efektivní způsob dosažení vstupů do fáze. Tento algoritmus obsahuje cyklické provádění nepřímých technik popsané v této kapitole. Tyto techniky jsou – přes jejich odlišnou obtížnost – bez výjimky vhodné pro všechny začátečníky, kteří si přejí stav fáze zakusit.

Výsledky se mohou dostavit okamžitě po několika málo pokusech; pro dosažení očekávaných výsledků je nicméně potřeba provádět v průměru asi pět pokusů denně. Je možno provádět i více než pět pokusů denně. Na pochopení těchto technik není nic složitého, protože jsou zde vyloženy jasně a srozumitelně a jsou založeny na reálných vnitřních procesech. Je pozoruhodné, že správným prováděním nepřímých technik dosáhne až polovina studentů vstupu do fáze během pouhých dvou dní.

Zajímavý fakt!

Mnoho zkušených cvičících se vyhýbá úsilí nutnému pro zvládnutí přímých technik a zdokonalují své schopnosti pouze používáním nepřímých technik.

Aby bylo úsilí co nejproduktivnější, probereme si jednotlivé kroky podrobně bod po bodu spolu s principy v jejich pozadí. Začneme popisem samotných technik, což je konečně podobné jak pro nepřímé, tak i přímé techniky, protože tyto se od sebe liší vlastně jen charakterem a délkou provádění.

Technik je veliké množství, takže po procvičení všech nepřímých technik uvedených v této kapitole by cvičící měl být schopen si vybrat tři nebo čtyři nejpřímější, jemu osobně nejvíce vyhovující.

Techniky pro oddělení od těla budou probrány potom dále. Tyto se naprosto liší od běžných technik, které cvičícího pouze přivádějí do fáze, ale už nemusí vést k oddělení od těla. Často je také nezbytně nutné vědět, jak po využití těchto technik přestat vnímat fyzické tělo.

Je nutné pochopit, kdy tyto techniky použít, a uvědomit si rovněž důležitost probuzení ze spánku bez otevření očí a bez pohybu. Vstup do fáze okamžitě po probuzení musí být procvičován až do úplného zvládnutí, protože toto bývá hlavní překážkou v úspěšné praxi.

Po probrání informací týkajících se nepřímých technik probereme cyklování nepřímých technik, včetně toho, jaké jsou, jak fungují a jak je nejlepší je používat. Úspěšný vstup do fáze je přímým výsledkem provádění těchto cyklů. Jsou zde nicméně určité výjimky, a není vždy nezbytně nutné tyto cykly provádět, pokud mysl sama napoví, jak by měl člověk začít, což rovněž později probereme zvlášť.

PRIMÁRNÍ NEPŘÍMÉ TECHNIKY

Techniky popsané dále jsou jednotlivými prvky cyklů nepřímých technik. Není efektivní používat všechny popsané techniky. Každému cvičícímu se vyplatí vybrat si několik nejzajímavějších a nejvhodnějších, aktivně je nastudovat a pak je použít.

POZOROVÁNÍ OBRAZŮ

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Pozorujte asi 3 až 5 vteřin temnotu za zavřenými víčky a snažte se v ní zahlédnout rozpoznatelné obrazy, vzory nebo symboly. Pokud se nic neobjeví, měla by být technika nahrazena jinou. Pokud se nějaké obrazy objeví, pokračujte v jejich pasívním pozorování. Obrazy se mezitím stanou zřetelnější, doslova pozorujícího obklopí. Nesnažte se o jejich aktivní zkoumání, protože by se mohly rozplynout nebo změnit. Obrazy by měly být nahlíženy jako vše obklopující panoráma. Pozorujte obrazy tak dlouho, dokud dochází k nárustu jejich realističnosti a kvality. Tak dosáhnete dvou možných výsledků: stanete se součástí zobrazeného prostředí a tak vstoupíte do fáze, nebo se obrazy stanou absolutně realistické nebo hraniční, a pak se můžete pokusit o separaci od fyzického těla.

Trénink

Ulehněte na záda, nejlépe v tmavší místnosti, zavřete oči a pozorujte po několik minut vzniklou temnotu a snažte se identifikovat případné obrazy, které povstanou z jednoduchých skvrn či teček, a postupně přecházejte k celkovějším obrazům a scénám. Při dostatečném tréninku je tato technika velmi snadná a přímá. Běžnou chybou při cvičení této techniky bývá, že se cvičící pokouší obrazy agresivně vyvolávat místo toho, aby pasívně čekal na to, co se přirozeně objeví.

FANTÓMOVÉ POHYBY

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Pokuste se nějakou částí těla 3 až 5 vteřin vrtět nebo hýbat, ale tak, abyste nepoužili žádné svaly. Pokud se při pokusu nic nezahýbe, vyzkoušejte jinou techniku. Pokud se pohybový vjem dostaví, třeba i jen slaboučký, pokračujte v pohybech a snažte se o co největší rozsah pohybu. Tato technika má být prováděna co nejagresívněji, nikoli pasívně. Jamile rozsah pohybu přesáhne přibližně 10cm – k čemuž může dojít během několika málo vteřin – mohou nastat následující situace: člověk se ocitne ve fázi, nebo se část těla, jíž je pohybováno, začne pohybovat naprosto volně. Výskyt takového pohybu pak umožní cvičícímu, aby přistoupil k separačním technikám a pokusil se vystoupit z těla.

Při technice fantómových pohybů se mohou objevit velice silné vibrace, které je pak možné použít pro separaci z těla. Někdy se objeví i hlasité zvuky, které umožňují použití techniky naslouchání, která pak může vést ke vstupu do fáze.

Technika fantómových pohybů není představováním si pohybů těla, ale skutečnou snahou o pohyb fantómového těla. Základním bodem techniky je snažit se o pohyby bez zapojení činnosti svalů. To znamená soustředit se na vnitřní snahu o pohyb bez fyzické reakce. Pokud se pak vjemy pohybu dostaví, liší se jen málo od pohybů skutečných a často je doprovází pocity tíže a odporu. Obecně mají pohyby zpočátku jen malý rozsah, ale při soustředěné snaze se jejich rozsah znatelně zvětšuje.

Nezáleží na tom, jakou částí těla chcete pohybovat. Může to být celé tělo nebo třeba jen některá jeho část. Není důležitá ani rychlost pohybu. Cílem dané techniky je zvyšovat rozsah pohybu.

Trénink

Na několik minut klidně ulehněte se zavřenýma očima a uvolněte celou paži. Potom si agresívně vybavte následující pohyby, bez zapojení svalů, každý asi po dobu dvou až tří minut: rotaci paže, hýbání paží nahoru a dolů, doleva a doprava, roztahování prstů a zase jejich spojování, zatínání a rozevírání pěsti. Zpočátku se neobjeví žádné vjemy. Postupně se ale pocity svalové aktivity stanou zřetelné až do té míry, že budou nerozlišitelné od skutečné svalové práce. Během prvních tréninkových pokusů mají cvičící často nutkání otevřít oči a přesvědčit se, zda částí těla skutečně hýbají – až tak reálné se pociťované vjemy zdají.

NASLOUCHÁNÍ

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Zkuste se zaposlouchat do zvuků ve vaší hlavě. Snažte se o to asi 3 až 5 vteřin bez toho, že byste se pohnuli nebo otevřeli oči. Pokud se během této doby něco nepřihodí, změňte techniku. Pokud se objeví jakékoli zvuky jako třeba bzučení, hučení, syčení, pískání, cinkání nebo melodie, pozorně poslouchejte. Výsledkem bude, že hlasitost zvuku bude narůstat. Poslouchejte tak dlouho, dokud narůstá hlasitost či dynamika zvuku. Když zvuk ustane nebo je jeho hlasitost dostatečná, je možné přistoupit k technikám separace. Někdy dojde k tomu, že zvuk sám hodí cvičícího během poslechu do fáze. Zvuk může být opravdu velmi hlasitý a někdy bývá dokonce popisován jako řev tryskového motoru.

Naslouchání je aktivním a pozorným pozorováním zvukových vjemů, jejich tonality a rozsahu a toho, jak působí na cvičícího.

Existuje také technika nuceného naslouchání, při které je třeba silně chtít slyšet nějaký zvuk a během toho vynaložit intuitivní vnitřní úsilí, které bývá zpravidla správné. Pokud je technika prováděna správně, pak dochází stejně jako u normálního naslouchání k nárůstu hlasitosti a síly zvuku.

Trénink

Ulehněte na klidném místě, zavřete oči a zaposlouchejte se do zvuků ve vaší hlavě. Snaha je zpravidla korunována úspěchem během několika minut, a cvičící by měl začít slyšet zvuky, které uvnitř sebe máme všichni. Je zkrátka potřeba vědět, jak se na ně naladit.

ROTACE

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Během 5 až 10 vteřin si představujte, jak se vaše tělo otáčí kolem své osy. Pokud nedojde k nějakým zvláštním vjemům, vyzkoušejte techniku jinou. Pokud během rotace dojde k výskytu vibrací nebo pokud je pohyb náhle vnímán jako realistický, pak v rotaci pokračujte tak dlouho, dokud pociťujete nárůst v jeho dynamice nebo realističnosti. Výsledků rotace může být několik. Poci´tovaná rotace může být nahrazena velice živým vjemem rotace kolem zvolené osy. Když k tomu dojde, cvičící pak může snadno opustit své tělo. Dalším možným výsledkem je náhlá přítomnost silných vibrací či hlasitých zvuků, během kterých je rovněž možné oddělení od těla. Během rotace někdy může dojít k samovolnému oddělení a vstupu cvičícího do fáze.

Trénink

Pro cvičení rotace ulehněte, zavřete oči a po několik minut si představujte otáčení kolem osy hlava-chodidla. Není třeba se soustředit na vizuální vjem nebo jemné pocity v těle. Hlavním faktorem jsou vjemy vestibulární, které vznikají díky vnitřní rotaci. Bývá časté, že mají cvičící problémy s dosažením plné rotace. Někdo může dosahovat otočení o 90, jiný zase o 180 stupňů. Stálým a vytrvalým cvičením je ale možné dosáhnout plné rotace o 360 stupňů.

TECHNIKA VYNUCENÉHO USNUTÍ

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Představte si náhlé, vynucené usnutí na 5 až 10 vteřin a pak se vraťte zpět do bdění a okamžitě se usilovně snažte o oddělení od fyzického těla. Obecně po provedení této techniky stav mysli cvičícího rychle přeskočí mezi dvěma rozdílnými stavy. Při vynoření se z tohoto „pseudospánku“ často dojde k výskytu silných vibrací, při kterých je veliká šance na oddělení a rovněž možnost provádět jiné techniky. Snažte se, abyste při tomto cvičení skutečně neusnuli.

V zásadě je vynucené usnutí trik pro oklamání mysli, který umožňuje získat výhodu z reflexní reakce mozku, která vyvolá polovědomý stav, kterého je možno využít pro snadnější vstup do fáze. Tato technika je zvláště užitečná v případech náhlých probuzení do jasného vědomí a nebo v případech, kdy po probuzení došlo k nechtěnému pohybu těla.

Vynucené usnutí je poměrně jednoduché. Vyžaduje potlačení vnitřního dialogu, odtažení duševního zaměření od vnějších stimulů a silnou touhu po rychlém znovuvstoupení do spánku následovaným během několika vteřin opětovným probuzením. Pro pochopení mechanismu si stačí vzpomenout, jak se člověk přiměl usnout někdy dříve nebo jak usnul při veliké únavě nebo po dlouhém období spánkové deprivace.

Běžnou chybou u této techniky je to, že lidé usnou, aniž by si vzpomněli na nutnost touhy po opětovném rychlém návratu k bdění.

SEKUNDÁRNÍ NEPŘÍMÉ TECHNIKY

NAPÍNÁNÍ MOZKU

Test osobní efektivity

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Dvakrát až třikrát napněte mozek. Pokud se nic nestane, přejděte k jiné technice. Pokud se během cvičení objeví vibrace, snažte se je přesunout na celé tělo a zesílit je dalším napínáním mozku. Čím jsou vibrace silnější, tím je vyšší pravděpodobnost úspěchu při použití separačních technik. Může rovněž dojít k samovolnému oddělení. Při napínání mozku může cvičící zaznamenat zvuky, které umožní přechod k technice naslouchání.

Vibrace, které pochází z napínání mozku bývají velmi zřetelné. Pokud je člověk na pochybách, zda k vibracím došlo, pak k nim z největší pravděpodobností nedošlo. Vibrace mohou být popsány jako intenzívní, bezbolestný elektrický proud probíhající tělem. Někdy je pociťováno úplné umrtvení těla.

Trénink

Pro nácvik napínání mozku ulehněte a zavřete oči. Nemyslete si, že je ve skutečnosti napínání nebo stahování mozku nemožné. Představované napínání by mělo být rytmické, přerušované. Cvičící se může pokoušet o stahování celého mozku, nebo jen některé jeho části. Během cvičení dochází k pocitům tlaku nebo dokonce skutečným stahům mozku. U 95ti procent cvičících dochází ke stahům mozku během několika prvních minut cvičení. Tato technika by měla být uložena do paměti tak, aby se k jejímu procvičení mohlo přistoupit okamžitě po probuzení.

Cvičící někdy dělají chybu v tom, že nevědomky napínají také mimické svaly a svaly hlavy a krku namísto omezení stahů pouze na vnitřní oblast lebky. Této chyby je nutné se zcela vyvarovat, protože by se mohla stát chronickou a ohrozit tak úspěšnost cvičení.

NAPÍNÁNÍ TĚLA BEZ ZAPOJENÍ SVALŮ

Test osobní efektivity

Tato technika zahrnuje napínání celého těla a jen málo se liší od napínání mozku. Po probuzení proveďte jedno až tři napnutí celého těla, ovšem bez zapojení svalů. Pokud se nic nestane, přejděte k jiné technice. Mohou se vyskytnout vibrace, a pokud tyto budou dalšími stahy těla zesíleny, může dojít k samovolnému oddělení od těla. Když vibrace dostatečně zesílí, pokuste se o nějakou separační techniku. Při vibracích často dojde také k výskytu zvuků, což umožňuje použití techniky naslouchání a následný stup do fáze.

Trénink

Ulehněte, zavřete oči a pokuste se bez zapojení svalů po několik minut napínat tělo. Často při tomto cvičení dojde k výskytu brnění, vnitřnímu tlaku a napínání mozku. Pamatujte si, že se musíte vyvarovat zatínání jakýchkoli tělesných svalů. Pokud dojde k zatnutí tělesných svalů, může v kritickém okamžiku dojít k nefukčnosti techniky.

VIZUALIZACE

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Po 3 až 5 vteřin si vyvolejte silnou touhu vidět a doslova před sebou vytvořte nějaký specifický předmět. Objekt sám by měl být v klidu, deset až dvacet centimetrů před cvičícím. Omezte své představované předměty na něco jednoduchého, jako třeba na obraz jablka, květiny, koule nebo ruky. Někdy je vhodné představit si objekt, jak se vznáší těsně nad obočím, namísto přímo vpředu před obličejem. Pokud se během této doby nic nepřihodí, měla by být opoužita jiná technika.

Pokud dojde k zobrazení předmětu, cvičící by jej měl upřeně pozorovat. Pak následně dochází k tomu, že si člověk uvědomí, že stojí u něj již někde ve stavu fáze. Když se zobrazení objektu stane realistické, může cvičící rovněž sám zkusit techniky pro oddělení se od těla.

HMATOVĚ-MOTORICKÁ VIZUALIZACE

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Představte si na 10 až 15 vteřin aktívní, fyzický pohyb, během kterého se dotýkáte nějakého objektu a vnímáte detaily prostoru kolem sebe. Pokud se během této doby nic nestane, měla by být použita jiná technika. Pokud se začnou prolínat skutečné a představované vjemy, pokračujte ve cvičení, dokud představované vjemy nepřehluší ty primární.

PŘEDSTAVOVANÉ POHYBY

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Na 5 až 10 vteřin se soustřeďte na vizualizaci jednoho z následujících pohybů: vrtění, chůze, běh, kotoul, tahání za provaz nebo plavání. Snažte se představit si pohyby co nejrealističtěji. Pokud se nic nestane, měla by být použita jiná technika. Pokud se dostaví nějaký vjem pohybu, pokračujte v jeho představování, dokud se z něj nestane vjem dominantní. Dosažení silného vjemu je provázeno přesunem do fáze. Pokud k takovému přesunu nedojde automaticky, doporučuji použití separačních technik.

PŘEDSTAVOVANÉ POCITY

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Na 3 až 5 vteřin si představte, jak v dlani držíte nějaký konkrétní předmět. Pokud se nic nestane, použijte jinou techniku. Pokud se objeví pocit váhy a hmatový vjem, snažte se na pocit soustředit silněji. Jakmile pocity dosáhnout realistické úrovně, je možné oddělení od těla. Nicméně se doporučuje pokračovat v ohmatávání předmětu. Cvičící si může vybrat jakýkoli předmět, který se velikostí vejde do dlaně. Příkladem může být telefon, míček, sklenice, pero, dálkový ovladač a podobně.

PŘEDSTAVOVANÉ ZVUKY

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Snažte se aktivně slyšet nějaký zvuk či slovo, jako třeba něčí jméno nebo melodii. Pokud se nic nestane, měla by být použita jiná technika. Pokud je slyšet zvuk, mělo by se pokračovat v poslechu, dokud zvuk nedosáhne dostatečné hlasitosti. Poté je možné se pokusit o oddělení.

POHYBY OČÍ

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Proveďte dva až pět rychlých pohybů očima ze strany na stranu nebo nahoru a dolů. Pokud k ničemu nedojde, měla by být zvolena jiná technika. Pokud se objeví vibrace, mohou být po snaze o jejich zesílení použity techniky pro oddělení od těla.

TEČKA NA ČELE

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Představte si na 3 až 5 vteřin bod uprostřed čela. Pokud se nic nestane, zkuste jinou techniku. Pokud se objeví vibrace, mohou být pokračováním v této technice nebo napínáním mozku zesíleny a pomoci tak k oddělení od těla. Rovněž se mohou objevit zvuky, které umožní použít techniku naslouchání.

METODA STRACHU

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Na 3 až 5 vteřin si představte něco hrozného, strašidelného, záhrobního. Pokud se nic nestane, zvolte jinou techniku. Pokud se však objeví pocit náhlého strachu, s největší pravděpodobností cvičícího dostane do fáze, kde je možné použít techniku oddělení. Popřípadě se mohou objevit vibrace nebo zvuky a umožnit cvičícímu využití odpovídajících technik. Běžným problémem spojeným s použitím této techniky bývá to, že se cvičící kvůli strachu nesnaží o nic jiného, než o probuzení.

VZPOMÍNKA NA FÁZI

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Vybavte si pocity, jaké jste měli při vašem posledním zážitku fáze. (To se vztahuje samozřejmě jen na ty cvičící, kteří takový zážitek již v minulosti měli.) Buď se nestane nic a je třeba přejít k jiné technice, nebo dojde k vybavení pocitů a je možné přistoupit k pokusu o oddělení se od těla – pokud k němu nedojde automaticky. Tato technika také může vyvolat vibrace a zvuky, což umožňuje případné použití techniky naslouchání či napínání mozku.

KONCENTRACE NA DECH

Okamžitě po probuzení zůstaňte bez pohybu, oči zavřené. Na 3 až 5 vteřin se soustřeďte na dýchání; na zvedání a klesání hrudníku, na naplňování plic vzduchem a jeho opětovné vypouštění. Pokud se nedostaví žádné výsledky, měla by být zvolena jiná technika. Pokud se objeví vibrace, zvuk nebo spontánní oddělení, měla by být tato technika prohloubena a plně využita.

VÝBĚR VHODNÉ TECHNIKY

Dalším krokem potřebným pro zdokonalování se v používání nepřímých technik je volba těch nejvhodnějších, které cvičícímu vyhovují. Je zbytečné užívat tu či onu jenom proto, že vypadá zajímavě nebo proto, že o nich někdo něco napsal. Volba by měla být založena pouze na tom, co tomu kterému cvičícímu vyhovuje.

Ze všech výše uvedených primárních nepřímých technik prakticky pouze jedna technika funguje rychle a spolehlivě pro 95 procent cvičících – tou je napínání mozku. Ostatní jednotlivé techniky fungují během počátků cvičení asi tak jen pro 25 až 50 procent cvičících. Nicméně po několika tréninkových blocích je však funkčnost prakticky každé techniky asi 75 procent.

Ať tak či onak, každý cvičící by si měl sám zvolit určitý soubor technik, které pro něj fungují nejlépe. Soubor by neměl obsahovat méně než tři techniky, přičemž volba čtyř až pěti je vhodnější, protože umožňuje více možností a jejich různých kombinací. Nefunkční techniky by neměly být odmítnuty jednou provždy, protože při opakovaných pokusech mohou rovněž vést k úspěchu.

Aby byla zajištěna volba skutečně funkčních technik, je třeba, aby každá byla zkoušena zvlášť po období alespoň tří dní. To znamená, že by každá měla být procvičovaná dvě až deset minut před spaním, a třeba i během dne. Je dobré zvolit si také alespoň jednu sekundární techniku. Takováto praxe pomůže každému cvičícímu zvolit opravdu funkční techniky. Samotným výběrem technik se jim cvičící učí a získává k nim osobní a bližší přístup, což zpětně pozitivně ovlivňuje jejich použití v kritických momentech.

Stojí za zmínku, že by konečný výběr měl být pestrý. Například není vhodné vybrat si jak napínání mozku, tak těla, protože jsou prakticky shodné. Je více než jisté, že buď budou fungovat obě dvě, nebo naopak ani jedna z nich. To je důvodem, proč by se techniky měly lišit a proč by měly zahrnovat co největší šíři typů smyslových vjemů: vizuální, hmatové, pohybové, sluchové, napínání apod. Pamatujte na to, že s časem se mění jak priority, tak cíle, a že techniky, jejichž použití v počátečním období bylo bez výsledků, se mohou později nečekaně projevit jako účinné. Buďte flexibilní. Žádný soubor technik by neměl být strnulý. Ve skutečnosti se výběr může během několika týdnů měnit, jak cvičící bude přicházet na to, co je pro něj nejvhodnější a co mu přináší nejlepší výsledky.

TECHNIKY PRO ODDĚLENÍ OD TĚLA

Začněme šokující skutečností: asi při jedné třetině úspěšných použití nepřímých technik pro vstup do fáze není třeba provádět žádné specifické techniky pro vstup, protože k oddělení od těla okamžitě dochází spontánně a bez úsilí. To bylo statisticky dokázáno na seminářích Školy pro cesty mimo tělo a analýzami jiných zdrojů. Nedostatečné pochopení separačních technik pak opačně může vést k nežádoucím komplikacím. Cvičící se může dostat do fáze, ale nedokáže se odpoutat od těla. Je tedy velmi důležité pochopit, jak separační techniky fungují, protože jsou často klíčem k úspěchu.

Zajímavý fakt!

Relativně často se cvičící bude snažit o oddělení neúspěšně,aby si pak uvědomil, že ležel v jiné pozici, než pociťoval, a že mu ve skutečnosti stačilo jen normálně vstát. Toto se začátečníkům často stává a je to známkou nesprávného pochopení separačních technik.

Někdy cvičícímu pro provedení oddělení postačí na něj jen pomyslet. Je to poměrně vzácné, což vysvětluje existenci celé řady technik. Nejdůležitějšími technikami pro oddělení od těla jsou vykutálení se, vstání, vylezení a levitace.

VYKUTÁLENÍ SE Z TĚLA

Pokuste se při probuzení překulit ke kraji postele nebo směrem ke zdi, aniž byste použili jakékoli svaly. Nebojte se, že spadnete z postele nebo že vrazíte do zdi, ani se nezaobírejte tím, jak byste tuto techniku měli pociťovat. Prostě se odkulte.

VSTÁNÍ Z TĚLA

Pokuste se po probuzení postavit, aniž byste hnuli svým fyzickým tělem. Konkrétní provedení odpovídá tomu, jak je to pro cvičícího nejpohodlnější.

VYLEZENÍ Z TĚLA

Pokuste se po probuzení vylézt z těla, aniž byste použili jakýkoli sval. Tato technika je nejčastěji používána v případech, kdy pomocí jiných technik dojde k částečnému nebo úplnému uvolnění části těla.

LEVITACE

Snažte se po probuzení levitovat vzhůru, rovnoběžně s postelí. Při pokusu moc nepřemýšlejte, jak to ve skutečnosti provést; každý tento pocit levitace zná ze svých snů.

VYPADNUTÍ

Skoro to stejné, jako levitace: zkuste po probuzení propadnout postelí dolů.

KOTOUL VZAD

Zkuste při probuzení vystoupit z těla překulením se dozadu za hlavu jako při saltu.

VYKULENÍ OČÍ

Vykulte nebo doširoka otevřete po probuzení oči – ovšem bez otevření víček. Může to vyvolat vystoupení z těla pohybem vpřed.

Separační techniky mají jedno společné, a to je to, že by se nemělo jednat o pouhou představu vystoupení z těla, ale o skutečnou snahu o vystoupení z něj bez zapojení svalů. Techniky vyvolávají stejné pocity pohybu jako u pohybů v bdělé realitě. Pokud okamžitě po pokusu o vystoupení z těla k ničemu nedojde, potom technika nezabrala, ačkoli později opět může fungovat. Cvičící je okamžitě schopen rozpoznat, zda technika funguje. Lidé jsou nicméně mnohdy nepřipraveni na to, o jak reálné pocity se jedná, a myslí si, že se pohnuli ve skutečnosti, namísto aby si uvědomili, že došlo k uvolnění z části nebo z celého těla. Po takových nešťastných pokusech je třeba provést pozornou analýzu neúspěchu, pochopit, co se stalo a připravit se na příští úspěšný pokus.

Pokud bylo oddělení neúplné nebo proběhlo s obtížemi, je to signálem toho, že technika byla použita správně. V takovém případě je třeba pro kompletní oddělení zapojit vědomé úsilí a agresivitu. Pokud například dojde k pohybu v nějakém směru, ale posléze je zabržděn, je nutné se vrátit zpět a pohyb opakovat s větší razancí.

Pro nácvik technik oddělení si lehněte, zavřete oči a během několika minut se snažte o provedení všech separačních technik. K separaci nejlépe dochází, pokud je jasně cítit daný pohyb a v těle není cítit nějaké pnutí nebo napětí. Vnitřní pnutí a snaha o pohyb je skoro fyzicky vnímatelná. Přirozeně, že nedochází k žádným pohybům fyzického těla a že cvičící zůstává vleže a bez pohybu.

NEJVHODNĚJŠÍ DOBA PRO NÁCVIK

Klíčovými faktory pro nácvik je kvantita a kvalita pokusů. Pro nácvik nepřímých technik existuje několik vhodných časových období.

Začneme tím, že si řekneme, že spánek probíhá v pravidelných cyklech. Přibližně každou hodinu a půl se budíme a pak opět upadáme do spánku, což jsou ony spánkové cykly. Dále má spánek dvě hlavní stádia: stadium REM spánku a NREM spánku. NREM stádium má několik dalších stupňů. Čím déle spíme, tím méně tělo vstupuje do hlubokého NREM spánku a tím víc se nachází v mělčím REM spánku. Ke vstupům do fáze dochází povětšinou ve fázích REM spánku.

Nejvhodnějším způsobem pro využití nepřímých technik je metoda odložení spánku. Cílem této metody je přerušení spánku v jeho pozdní fázi a pak jeho opětovné narušení při znovuusnutí, což jej učiní velmi lehkým. Spánek doprovázený častými přerušeními může být využit účinným způsobem.

Vězměme si za příklad cvičícího, třeba jménem Jan. Pokud jde Jan spát o půlnoci, pak by si měl nastavit budík na 6. hodinu ranní. Po probuzení by se měl Jan trochu probrat, zajít si třeba na záchod, napít se, nebo si třeba přečíst pár stránek z knihy o lucidním snění nebo jinou podobně zaměřenou literaturu. Pak by se měl vrátit zpět do postele a myslet na to, jak se bude během následujících asi dvou hodin opakovaně budit a snažit se při každém probuzení o vstup do fáze.

Pokud šel Jan spát dříve, měl by dodržet onen šestihodinový interval, který je pro prvotní spánek dostačující. Pokud by spal méně než šest hodin, pak by jeho druhá část spánku byla příliš hluboká. A naopak, pokud by spal déle, zůstane mu méně času na cvičení a nebo možná bude mít problém vůbec znovu usnout.

Je samozřejmé, že metoda odloženého spánku je vhodná hlavně tehdy, pokud cvičící má možnost spát tak dlouho, kolik chce. Ne všichni mají takovou možnost každý den, nicméně skoro každý si může během týdne najít alespoň jeden den, kdy si může pro tuto metodu určitý čas vyhradit. Je to z velké části právě díky metodě odloženého spánku, že na kurzech Školy pro cesty mimo tělo dosahují vstupu do fáze během jediného víkendu až dvě třetiny studentů!

Druhou nejvhodnější dobou pro nácvik je okamžik normálního ranního probuzení. To většinou nastává během lehčí dřímoty po celonočním hlubokém spánku.

Dalším vhodným okamžikem je probuzení ze zdřímnutí v průběhu dne. Zde se opět jedná většinou o kratší a lehčí spánek, který tělu umožní potřebný odpočinek a zároveň umožní, aby paměť a záměr zůstaly v okamžiku probuzení aktivní. Odpolední zdřímnutí není opět možné pro každého, ale pokud taková možnost nastane, je velmi užitečné ji využít.

Noční probuzení jsou nejméně efektivními chvílemi pro nácvik z toho důvodu, že mozek stále ještě v této době vyžaduje poměrně hluboký spánek. Mysl je slabá a těžko schopná nějaké snahy. I pokud dojde k nějakým výsledkům, probuzení často končí rychlým upadnutím zpět do spánku. To neznamená, že by snad cvičení fáze během nočních probuzení nemohlo fungovat; jen nebude tak efektivní, jako v jiných případech. Cvičení během nočních probuzení jsou vhodná pro ty, kdo nemají možnost zvolit si pro nácvik jiné vhodnější chvíle.

Jak ale víme, v noci se budíme přibližně v devadesátiminutových intervalech, takže i během krátkého šestihodinového spánku to znamená čtyřikrát šanci na cvičení. Pokud je cvičící dostatečně motivovaný a dovede tyto okamžiky využít, může z nich mít po nějaké době cvičení prospěch.

UVĚDOMĚLÉ PROBUZENÍ

Uvědomělé probuzení je probuzením, kdy se probouzíme s určitou myšlenkou v paměti. Ideálně je to myšlenka na nepřímé techniky. Pro dostatečně účinné procvičování nepřímých technik si nestačí při probuzení jen tak letmo vzpomenout. Kvůli zvláštní charakteristice lidské mysli a jejím zvykům není vždy snadné si konkrétní úkoly či záměry hned vybavit. Cílem uvědomělého probuzení je zahájit cvičení okamžitě s probuzením bez sebemenší časové prodlevy.

Zajímavý fakt!

Někteří lidé věří tomu, že fenomén cestování mimo tělo je prakticky nedosažitelný a že jej dosahují jen někteří výjimeční jedinci, kteří získali nějaké tajné učení. Ale největší těžkosti při nácviku tohoto zážitku během krátkého časového období leží právě v co nejrychlejším rovzpomenutí se na potřebné techniky po probuzení se bez pohnutí. To je naprosto jednoznačné. Ale je to právě tato drobnost, která je hlavním kamenem úrazu při snaze o dosažení tohoto neobvyklého fenoménu.

Uvědomělé probuzení není vůbec obtížné asi pro 25% populace. Avšak pro zbylé tři čtvrtiny je to natolik těžká překážka k překonání, že se někdy může zdát až nepřekonatelná. Pokud se vám takové smýšlení přihodí, uvědomte si, že tomu tak prostě není a že klíčem k úspěchu je odhodlané cvičení.

Mezi důvody, proč mají lidé problémy si vzpomenout na provádění cvičení okamžitě při probuzení, patří například tyto: nezvyk něco provádět okamžitě po probuzení, touha spát déle, touha jít na záchod, žízeň a okamžité zaujetí jinými problémy všedního života.

Uvědomělé probuzení s úmyslem provádět nepřímé techniky by mělo být primárním cílem cvičícího, o který by se měl snažit ze všech sil. Rychlost studia a dosažení stavu fáze závisí právě na tomto.

Existuje několik účinných triků, jak se uvědomělému probuzení naučit.

Upevnění záměru při usnutím: toto je pro úspěšné dosažení uvědomělého probuzení velmi důležité. Somnology (vědci studujícími spánek) bylo jasně prokázáno, že se člověk často budí s myšlenkou na to, na co myslel před usnutím. Tento fenomén je jasně patrný, pokud má člověk nějaký vážný životní problém; usíná s problémem a zase se s ním probouzí. A v našem případě, pokud životní těžkosti nahradíme touhou po cvičení fáze, dosáhneme podobného efektu. Není nezbytné myslet před usnutím konkrétně na uvědomělé probuzení. Stačí se jednoduše ujistit o svém záměru a třeba si jej jasně nahlas vyslovit. Takovéto vědomé cvičení před usnutím velikou měrou přispěje k úspěchu ohledně provádění nepřímých metod hned po probuzení.

Obecný záměr: čím více si je člověk vědom důležitosti provádět cvičení bezprostředně po probuzení ze spánku, tím více se jeho záměr upevňuje a povede tak celý proces k výsledkům.

Ujasnění touhy: pro určité lidi někdy není vnitřní záměr dostatečný, a nebo nejsou schopni si jej silně ujasnit kvůli svým osobním dispozicím. V takovém případě by mělo být ujasnění tužeb a záměrů činěno fyzicky. Může mít třeba formu zápisů vlastních cílů do deníku, na kartičku na nočním stolku či položenou pod polštář. Může mít formu rozhovorů s kamarády nebo rodinou o tom daném zájmu, nebo jednoduchou formu nahlas opakovaných formulací týkajících se cvičení, které je třeba po probuzení provádět. Klidně může být pro zápisy použit i mobilní telefon, blog a podobně.

Analýza neúspěšných probuzení: Analyzování neúspěšných pokusů o uvědomělé probuzení je velice důležité. Pokud si uvědomíte, ať už po pár minutách po probuzení, nebo několika hodinách či později během dne, že jste neuspěli v dosažení uvědomělého probuzení, vnitřně se rozhodněte, že se vám to při příštím pokusu podaří. Hluboké porozumění důvodům neuspěchu je velmi účinné a praktické, protože se tak cvičící dovídá, co funguje, a co naopak nikoli, a může učinit vhodná rozhodnutí do budoucna.

Vytvoření motivace: čím větší je touha po vstupu do fáze, tím dříve bývá uvědomělého probuzení dosaženo. Motivace může být zvýšena, pokud máme jasný cíl a představu, co chceme ve fázi vyzkoušet nebo zažít. Obecně jsou velikou motivací předchozí úspěšné vstupy do fáze, ale člověk, který tento zážitek dosud neměl a neví, co může očekávat, tak potřebuje něco, k čemu se může odkázat. Pro někoho to může sen z dětství, jako třeba let na Mars, pro jiného možnost získat specifické informace, pro jiného zase třeba setkání s milovanou osobou, která již zemřela, možnosti léčby nemocí a podobně.

Vedle přirozených metod pro dosažení uvědomělého probuzení existuje ještě celá řada přístrojů a pomůcek, které jej také do jisté míry umožňují. O nich si povíme více v kapitole 5, kde si řekneme o neautonomních způsobech pro vstup do fáze.

Nejvhodnější dobou pro uvědomělé probuzení je probouzení ze snu. Je to nejúčinnější a nejproduktivnější doba pro snahu o oddělení od těla nebo pro provádění nepřímých technik. V tom okamžiku je uvědomění si těla na minimální úrovni. K uvědomění na konci snů dochází například u děsivých snů, nočních můr, snů, ve kterých člověk padá – jednoduše u snů, které způsobují náhlé probuzení.

Časem by si člověk měl vypěstovat reflex, který mu umožní provést naplánované činnosti v okamžiku probuzení, kdy se ale ještě uvědomění zcela nevrátilo. Takový reflex je pro maximální využití nejvhodnějšího okamžiku pro vstup do fáze velmi užitečný.

Z mnoha různých psychologických a fyziologických příčin není každému člověku možno dosahovat uvědomělého probuzení u všech spánkových cyklů. Proto není třeba se cítit rozmrzele, pokud se vám to pokaždé nepodaří. Stačí, pokud zažijete dvě až tři probuzení za den. To je dostatečná frekvence k tomu, abyste se mohli v případě každodenní praxe pokusit o vstup do fáze dvakrát až pětkrát během týdne.

Není vhodné snažit se o maximální možný počet pokusů o vstup. Během lekcí Školy cest mimo tělo bylo zjištěno, že provádění 10ti a více uvědomělých probuzení (někteří studenti se snažili i o 20 až 30) během jedné noci jen zřídka vede k požadovaným výsledkům. Je to z toho důvodu, že člověk v takové případě silně narušuje přirozené cykly těla a naopak se okrádá o střední přechodný stav, který přispívá k efektivitě stavu fáze. Cvičící se tak může nadměrným počtem pokusů velice rychle emocionálně vyčerpat a může ztratit schopnost překonávat limity ve správném směru. Dochází k únavě či „vyhoření“. V takovém případě je vhodné se uklidnit a přistupovat k pokusům s uvolněnějším postojem, vyrovnaně a postupně.

PROBUZENÍ BEZ POHNUTÍ

Vedle upamatování se na fázi okamžitě při probuzení je probuzení bez pohnutí dalším důležitým požadavkem, který je pro mnoho lidí obtížný, neboť se při probuzení automaticky pohnou. Při probuzení se třeba poškrábou, protáhnou, otevřou oči nebo zaposlouchají do okolních zvuků – a přitom právě všech těchto činností se cvičící musí vystříhat. Jakékoli reálné pohyby nebo vjemy rychle rozrušují přechodový stav, aktivují mysl a její přístup k signálům ze smyslových orgánů.

Zpočátku se probuzení bez pohnutí zdá jako obtížné, až nemožné. Ale na příkladech mnoha lidí bylo ukázáno, že se mu lze aktivním přístupem ke cvičení a koncentrací na stanovené cíle naučit. Lidé často prohlašují, že probudit se bez pohnutí je prostě nemožné. Po několika pokusech k němu však dochází, a postupně se začne objevovat častěji a častěji.

Pokud tedy máte s probuzením bez pohnutí nějaké problémy, nezoufejte, ale vytrvale se snažte. Dříve nebo později se tělo poddá a vše půjde hladce.

Probuzení bez pohnutí je důležité z toho důvodu, že pro většinu lidí není pro pokusy s fází vhodný žádný jiný čas, než právě doba probuzení, kdy se mysl nachází ve vhodném stavu pro úspěšné provádění cyklů nepřímých technik. Často se cvičící desetkrát probudí a desetkrát se při tom pohne. Jamile se ale cvičící naučí probouzet jemně a postupně, je úspěch již blízko.

Pokud se stane, že je probuzení uvědomělé, ale přesto došlo k pohybu, neznamená to, že se cvičící nemůže o vstup do fáze pokusit. Takové pokusy, ačkoli jsou asi pětkrát méně účinnější než obvykle, by měly být i tak v každém případě provedeny. Při probuzení by neměla být promarněna žádná šance. Jen je třeba pamatovat na to, že je nutné nejprve neutralizovat účinky pohnutí, aby došlo opět k návratu do přechodového stavu. Pokud tedy došlo při probuzení k pohnutí, je velmi vhodné začít technikou vynuceného usnutí. Rovněž je možné použít techniku naslouchání, pozorování obrazů a fantómových pohybů. Jen je nutné je provádět pasivně asi 5 až 15 vteřin, namísto obvyklých 3 až 5. Poté je možné začít s cyklováním nepřímých technik.

Probuzení bez pohnutí není přes veškerou svoji důležitost cílem samo o sobě a rovněž se není třeba pro něj nějak zvláště trápit. Pokud při probuzení budete cítit nějaké nepohodlí, budete se potřebovat poškrábat, zakašlat, polknout a podobně, je lepší takovou akci provést, a pak pokračovat pro takovou situaci odpovídajícím a doporučeným způsobem.

Ne všechny pohyby jsou při probuzení nutně pohyby těla, a třeba už jen z toho důvodu je vhodné, aby i v případě pohybů došlo k použití nepřímých technik.

Zajímavý fakt!

Až 20% pocitů, vjemů a pohybů během probuzení není spojeno se skutečnými pohyby těla, nýbrž se jedná o pohyby těla fantómového.

Klamné pocity se vyskytují v mnoha různých podobách. Člověk si třeba může myslet, že se škrábe na uchu svojí fyzickou rukou, a ona je to zatím ruka fantómová. Nebo může slyšet zvuky z pokoje, zpoza okna či od sousedů, aniž by si uvědomil nějakou zvláštnost. A nebo se taky může rozhlížet po pokoji, aniž by mu došlo, že jeho tělesné oči jsou ve skutečnosti stále zavřené. Pokud si ale člověk takové okamžiky uvědomí, může se okamžitě pokusit o oddělení od těla.

CYKLOVÁNÍ NEPŘÍMÝCH TECHNIK

1. Během prvních pěti vteřin po probuzení se pokuste o oddělení.

2. Pokud nedojde k okamžitému oddělení, je třeba začít s cykly nepřímých technik.

Začněte technikou a), pokud nezabere, přejděte na techniku b) a pak třeba c) a dál, podle toho, kolik technik do cyklu zahrnete. Pokud nebude účinná ani poslední, začněte opět s technikou a) a pokračujte v cyklu.

3. Pokud nedosáhnete úspěchu po provedení 4 nebo 5 cyklů, je vhodnější od dalších cyklů upustit a znovu usnout s úmyslem provést pokus opět při dalším probuzení.

Dosud jsme si probrali nepřímé techniky pro vstup do fáze a techniky pro oddělení. Rovněž jsme si řekli o uvědomělém probuzení a nejvhodnějších časech pro nácvik technik. Nyní se podíváme na konkrétní algoritmus akcí pro nepřímé techniky. Jeho aplikace slibuje dosažení rychlých a praktických výsledků.

1. Provádění technik pro oddělení během pěti vteřin

Dozvěděli jsme se, že asi u třetiny úspěšných pokusů s nepřímými technikami dochází k okamžitému úspěchu během prvních pěti vteřin při pokusu o oddělení, a to z toho důvodu, že tento časový okamžik je pro vstup do fáze nejvhodnější. Čím méně času uplynulo od probuzení, tím lépe. A naopak, pokud člověk s prováděním technik otálí, jeho šance na úspěch se rychle snižují.

Proto by měl cvičící okamžitě po probuzení, při nejlepším bez jakéhokoli pohnutí, začít provádět různé techniky pro oddělení, jako jsou vykutálení, vstání, vylezení a levitace. Pokud během pěti vteřin techniky přinesou úspěch, pak je možné se pokusit o oddělení od těla. Někdy se během pokusu o oddělení objeví překážky, jako nějaké bloky či zadržování v těle. V takovém případě je dobré si těžkostí nevšímat a s úsilím se snažit o odpoutání.

Pamatujte na to, že pokoušení se o oddělení okamžitě při probuzení je dovednost nejvyšší důležitosti a že stojí za to ji od samého počátku zdokonalovat.

2. Při nemožnosti oddělení použít cyklus nepřímých technik

Pokud k oddělení nedojde během několika vteřin snahy, pravděpodobně k němu bez ohledu na čas či vynaložené úsilí nedojde vůbec. Zde musí cvičící přistoupit k jiným technikám.

Cvičí by již měl mít vybraný soubor minimálně tří primárních nebo sekundárních technik, které mu vyhovují. A zde se dostává k jejich využití.

Pro konkretizaci příkladu zvolíme tři techniky, které by pak ale v reálné situaci měly být nahrazeny cvičícím otestovanými a vybranými technikami. Použijeme tyto: a) pozorování obrazů, b) provádění fantómových pohybů a c) naslouchání.

Po neúspěšném pokusu o oddělení musí cvičící okamžitě přistoupit k pozorování prázdnoty. Pokud se během 3 až 5 vteřin objeví nějaké obrazy, tak by pozorování mělo pokračovat bez toho, že by byly obrazy podrobně zkoumány, neboť to by je mohlo rozehnat. Ve výsledku se stanou obrazy zřetelnější a barevnější a konečně cvičícího obklopí. Pokud vše proběhne ideálně, dojde k náhlému přenosu do obrazu a nebo je možné, pokud jsou obrazy velmi realistické, přistoupit k pokusu o oddělení. Pokud však během 3 až 5 vteřin k ničemu nedojde, měl by cvičící přistoupit k technice pohybů fantómového těla.

Během 3 až 5 vteřin si cvičící projede svojí pozorností celé tělo a zvolí si nějakou jeho část, se kterou se pokusí hýbat. Nebo může tento časový okamžik věnovat okamžitému pokusu o hýbání nějakou částí těla: prstem, paží, nohou… Pokud dojde k reakci, měl by cvičící v činnosti pokračovat a snažit se o dosažení maximálního možného rozsahu pohybu. Během této doby může dojít k množství dějů, včetně spontánního oddělení, úspěšnému pokusu o oddělení, nebo vzniku zvuků a vibrací. Všechny tyto jevy jsou velikou výhodou. Pokud během 3 až 5 vteřin nedojde k hýbání žádné části těla, začne cvičící naslouchat.

Cvičí by se měl snažit o zachycení nějakého vnitřního zvuku. Pokud jej nalezne, měl by se do něj zaposlouchat a snažit se zvýšit jeho hlasitost. Zvuk potom může narůst až do hluku či řevu a může dojít ke spontánnímu oddělení, nebo je možno použít nějaké techniky pro oddělení. Rovněž se mohou objevit vibrace. Pokud se žádný zvuk během 3 až 5 vteřin neobjeví, měl by cvičící začít s opakováním celého cyklu.

Je vhodné se podívat na důvody použití cyklu několika nepřímých metod. Je to dáno tím, že tělo někdy na podněty reaguje velice zvláštními způsoby. U jednoho člověka může nějaká technika jeden den fungovat a druhý den nikoli. Pokud tedy člověk používá jen jednu techniku, a třeba i dobrou, která často zabere, může přesto v mnoha případech přijít o možnost zážitku fáze jen z důvodu nedostatečné variability jeho cvičení. Proto by se praktický repertoár cvičence měl sestávat z několika technik.

Zajímavý fakt!

Někdy se stává, že technika, která je pro cvičícího účinná v počátcích jeho cvičení, se časem ukáže jako nevhodná, a naopak techniky, jejichž použití dříve nevykazovalo žádné výsledky, začnou časem pravidelně a spolehlivě fungovat.

3. Opakování cyklů nepřímých technik

Pokud první cyklus tří technik nepřinesl úspěch, tak to ještě neznamená, že je vše ztraceno. Ač techniky nefungovaly, stejně cvičícího trošičku přiblížily stavu fáze a je prostě potřeba s jejich prováděním pokračovat – a tento postup opakovat přinejmenším třikrát.

Po provedení jednoho cyklu je snadné začít druhý, pak třeba třetí a čtvrtý atd. Je pravděpodobné, že během následujících cyklů se nějaká technika tak říkajíc „chytne“ i přesto, že pár vteřin před tím nefungovala.

Odhodlaný cvičící by měl v případě neúspěchu provést přinejmenším 4 cykly. Problém leží v tom, že je psychologicky obtížné provádět něco, co nefunguje, a cvičící pak tedy často vzdá další snahu, přestože se už může nacházet na předělové hranici. Snažte se, zkuste to ještě a ještě jednou. A znovu! Už se stalo, že k úspěchu došlo po provedení dvaceti cyklů. Jistě, to je značné úsilí, ale výsledek za to stojí.

4. Usnutí s možností opětovného pokusu

Pokud se cvičícímu nedaří přes několik provedených cyklů a pokusů o oddělení vstoupit do fáze, je stále dobrou možností vrátit se ke spánku a připravit se na další pokusy. Opět je důležité usnout s jasně definovaným cílem provést po probuzení stanovené techniky. Takové předsevzetí vysoce zvyšuje možnost brzkého výskytu vhodné příležitosti. To znamená, že by člověk neměl jen tak usnout s prázdnou hlavou a očekáváním spokojeného spánku. Při použití metody odloženého spánku je jasné stanovení záměru pravidlem, protože pak je možné dosáhnout v jednom spánkovém cyklu několika pokusů.

Popsané čtyři kroky slibují úspěšný vstup do fáze i v případě několika málo pokusů, pokud jsou tyto učineny odhodlaně a se soustředěným úsilím.

Aby bylo tento systém cyklování nepřímých technik možné používat co nejefektivněji, je třeba si říci, jak pokračovat, pokud nějaká technika funguje, ale v průběhu cyklu dojde k jeho zpomalení a kdy se nedaří vstoupit do fáze.

Zaprvé je třeba si uvědomit, že pokud nějaká z technik funguje, pak je nemožnost vstupu do fáze daná nedostatkem zkušeností a dovedností.

A zadruhé, překážky mohou být překonány dočasným použitím jiných technik. Předpokládejme, že při naslouchání uslyšíme zvuk, jehož hlasitost roste a roste, až dosáhne určité maximální úrovně. S jistotou můžeme říci, že je užitečné na několik vteřin přejít třeba k vynucenému usnutí nebo pozorování obrazů, a pak se opět vrátit k naslouchání. Hlasitost zvuku se pak může opět začít zvyšovat a poskytnout tak možnost pro pokračování. Někdy je smysluplné takto určitou techniku přerušit několikrát, využít jiné techniky a pak se vrátit opět k té technice, která vykazovala úspěch.

Často je možné provádět dvě nebo dokonce tři techniky současně bez toho, že by se nějak negativně ovlivňovaly. Je také normální a přirozené přeskakovat z techniky na techniku a bezprostředně tak upravovat svůj plán postupu. Při pohybech s fantómovým tělem například často dochází k objevení zvukových vjemů. V takové situaci cvičící může jednoduše přejít k naslouchání. Dalšími častými dvojicemi vjemů jsou: obrazy po zvucích, zvuky po rotaci, zvuky po napínání mozku, napínání mozku po naslouchání, vibrace po rotacích, vibrace po fantómových pohybech a mnohé další.

U začátečníků během prvních pokusů s cyklováním nepřímých technik může docházet ke zmatku v tom, že cvičící na okamžik zapomene zvolenou posloupnost technik nebo způsob jejich provádění. To je naprosto normální a řešením je jednoduše začít dělat to, co přijde na mysl. S tím, jak roste množství zkušeností, tento druh problémů odpadá.

NÁPOVĚDA MYSLI

Rozmanitý cyklus nepřímých technik je pro nejlepší výsledky skoro povinnou podmínkou. Existují však výjimky. Někdy, skrze určité nepřímé ukazatele, se cvičící rozhodne pro určitou techniku bez ohledu na to, co měl naplánováno. Jedná se o jakousi nápovědu „z těla“, a schopnost používat ji hraje ve využití nepřímých technik velmi důležitou roli, protože cvičícímu umožňuje podstatně zvyšovat jeho šance na úspěšnou praxi.

Nápověda 1: obrazy

Pokud si při probuzení cvičící uvědomí, že se před ním nacházejí nějaké obrazy, scény či zbytky snu, měl by okamžitě přistoupit k technice pozorování obrazů se všemi výsledky, které z toho povstanou. Pokud by to nikam nevedlo, může pak začít z cyklováním technik.

Nápověda 2: hluky

Pokud cvičící při probuzení zaznamená nějaký vnitřní hluk, řev, zvonění, pískání atd., měl by okamžitě žačít s technikou naslouchání. Pokud by technika byla bez výsledku, mělo by nastoupit cyklování technik.

Nápověda 3: vibrace

Pokud cvičící při probuzení cítí v těle vibrace, měl by je pomocí napínání mozku nebo těla (bez zapojení svalů) zesílit. Pokud pak vibrace dosáhnou své maximální úrovně, může se cvičící pokusit o oddělení. Pokud se ani po několika pokusech nic nestane, může se začít s cyklováním technik.

Nápověda 4: ztuhlost

Pokud cvičící při probuzení cítí v nějaké části těla otupělost či ztuhlost, měl by začít s fantómovými pohyby té části. Pokud ani po několika pokusech nedojde k výsledku, může začít s cyklováním technik. Samozřejmě, že je lepší se techniky fantómových pohybů zdržet, pokud je ztuhlost velice výrazná a vyvolává podstatně nepohodlné pocity.

AGRESIVITA A PASIVITA

Během procvičování a používání nepřímých technik, včetně jejich cyklování, mohou nepovedené pokusy skončit usnutím nebo naopak úplným probuzením. Takový výsledek pak napovídá nedostatku, nebo naopak přebytku agrese nebo úsilí.

Pokud cvičící při pokusu o vstup do fáze usne, pak potřebuje nepřímé techniky provádět trochu aktivněji a agresivněji. Pokud ale na druhou stranu jeho snaha končí úplným probuzením, pak by měl svoji agresivitu trochu krotit a přistupovat k technikám pomaleji a uvolněněji. Imperativem je vyváženost. Ti, kdož naleznou onen zlatý střed mezi aktivitou a pasivitou, dosahují stavu fáze mnohem snadněji.

Otázka agresivity si zaslouží bližší rozbor. Docela často jsou nepřímé techniky prováděny pomalu a klidně, bez touhy a skutečného úsilí; jen tak říkajíc „aby to bylo“. Ale výsledky jsou častější, pokud k nim cvičící přistupuje s určitou dávkou agrese a silné touhy po vstupu do fáze. Ovšem častější je u cvičících spíše její nedostatek než její přebytek. Proto každá snaha vyžaduje jasnou touhu po úspěchu.

AKČNÍ STRATEGIE

Někteří se mylně domnívají, že nepřímé techniky přináší výsledky rychle a snadno, jako nějaká kouzelná pilulka. Přestože jsou techniky uvedené zde v knize nejlepším možným způsobem pro vstup do fáze, stále vyžadují vynaložení nemalého úsilí. Možná se to netýká několika šťastlivců, kterým se vše daří zlehka, ale pro většinu lidí to bude nepříjemná pravda.

Nepřímé techniky, pokud jsou prováděny soustavně a tak, jak byly popsány, k výsledkům skutečně vedou. Už bylo poznamenáno, že ve většině případů stačí k dosažení výsledků provést jen několik málo soustředěných pokusů při probuzení bez pohnutí. Vstup do fáze si možná vyžádá hodně času a úsilí, proto uspějí ti, kdož si své cíle jasně stanoví a na jejich dosažení poctivě pracují.

Jednotlivé pokusy nejsou potřeba jen pro konečné výsledky, ale také z veliké části pro proces samotný. Během praxe se cvičící učí sám za sebe a řeší otázky, které možná nebyly pochopeny během četby knihy. Jindy se zase setká se situacemi, které vůbec popsány nebyly. Je nemožné čtenáře připravit na všechny možné situace, které mohou nastat, takže jak se cvičící dostává ve cvičení dál a dál, rozvíjí svůj vlastní vhled a perspektivu a rozšiřuje množinu svých vlastních zážitků a zkušeností, což se v budoucnosti s jistotou ukáže jako výhoda. Do té doby jej na budoucí překonávání vlastních hranic připraví pečlivé studium a cvičení technik popsaných zde v knize.

Provádění cvičení si žádá pečlivou pozornost. Věnujte studiu technik dostatek času a vyberte si, co vám vyhovuje. Stanovte si za cíl zvládnout uvědomělé probuzení bez pohybu. Stanovte si, že si budete během dne zkoušet cyklování nepřímých technik. Od takto jasně stanoveného plánu by se cvičící neměl odchylovat a rozmělňovat svoji snahu a energii třeba pokusy o zvládnutí přímých technik. Pokud nepřímé techniky během několika dní nezaberou, pokračujte bez zaváhání dál. Při nejhorším se výsledky dostaví během několika týdnů, nikoli měsíců, jak některé prameny uvádějí. Za stanovenými cíly je třeba odhodlaně jít, krok za krokem a tvrdohlavě.

Pokud se výsledky nedostaví během tří týdnů, je vhodné pokusů na týden zanechat, odpočinout si a pak se vrhnout do cvičení s novou energií. Je zajímavé, že právě během takovýchto období odpočinku dochází často k samovolným vstupům do fáze.

Pokud vám budou výsledky unikat i po měsíci či dvou snažení, pak je čas na zevrubnou analýzu vašeho snažení, aby došlo k vyloučení případných omylů a nedostatků v provádění. Pokud se vám je nepodaří překonat, nedoporučuje se přechod k přímým technikám, protože jsou ještě obtížnější, než nepřímé. Namísto toho může být vhodné pokusit se o vstup do fáze pomocí vědomého snění.

Není také vhodné přeskakovat problematické oblasti a snažit se o nahrazení případných chyb navýšením úsilí. Pokud například nebudete dbát na požadavek probuzení bez pohybu, daleko se nedostanete. Pominutí tohoto požadavku si může dovolit jen malé procento lidí. Pokud se dokážete svým problémům postavit čelem, jejich překonání vám pak přinese neocenitelné výhody a nezapomenutelné zážitky. Vytrvejte a snažte se!